24.01.20

domů

Snažím se bojovat s lednem, asi jako každý rok - šedo, tma, šedo a tak pořád dokola. Letos jsou povinnosti hrozivější a větší než kdykoli, ale večery jsou stejně nakonec vlastně hezký, když vím, že jsi doma. U nás (to hřeje).

A i když je všechno nejlepší
stejně je někde vzadu v hlavě něco, co se mě občas ptá a co by kdyby a co když
- nesmím zapomenout, že jsem mnohem větší než ten hlas.

Zkrátka - ať už je tepleji, ať je čas zvát kamarády na pho chay a ať jsem zase trochu zábavnější s méně starostmi, abych mohla všem dát to, co chci a co si zaslouží.
V tento moment tu musím být hlavně pro sebe, aby mě to všechno neodfouklo pryč.

(ještě, že tě mám)

nejlíbeznější architektura je v Nizozemsku - domečky pro panenky a okna, přes která jde vidět dovnitř

3 komentáře:

  1. Taky letos víc než jindy bojuju s lednem a s hrozivějšíma povinnostma. Síla, která mě žene kupředu je ale taky mnohem větší.

    OdpovědětVymazat
  2. Návraty kapek deště. Neznáme se, ale potkala jsem Tě.

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova