domů

Snažím se bojovat s lednem, asi jako každý rok - šedo, tma, šedo a tak pořád dokola. Letos jsou povinnosti hrozivější a větší než kdykoli, ale večery jsou stejně nakonec vlastně hezký, když vím, že jsi doma. U nás (to hřeje).

A i když je všechno nejlepší

stejně je někde vzadu v hlavě něco, co se mě občas ptá a co by kdyby a co když

- nesmím zapomenout, že jsem mnohem větší než ten hlas.

Zkrátka - ať už je tepleji, ať je čas zvát kamarády na pho chay a ať jsem zase trochu zábavnější s méně starostmi, abych mohla všem dát to, co chci a co si zaslouží.
V tento moment tu musím být hlavně pro sebe, aby mě to všechno neodfouklo pryč.

(ještě, že tě mám)

nejlíbeznější architektura je v Nizozemsku - domečky pro panenky a okna, přes která jde vidět dovnitř