vytančit si duši

Děkuji za napsání, je hezké vědět, že tu není úplné prázdno!

Hrozně ráda tančím (ale ne bez vína, bohužel), víc než kdy dřív. Je to takové ztrácení se, kdy Cítím (jinak většinu cítím spíš otupělost). Pokaždé mi přijde, že je možné ze sebe vytančit všechno špatné, na chvilku to snad i doopravdy jde, pak se to sice po cestě domů někde mezi tramvajovou zastávkou a rohem ulice vrací, ale stojí to za to, můj oblíbený druh noci.

Srdce dokáže dělat divné věci, rozechvívá celou hruď a někdy musím vstávat s úzkostí, kterou nelze nechat v peřinách (škoda, dopřála bych jí spánku víc než dost). Potřebuji novou energii, něco, co mě zasáhne a pohltí a já si tím budu naprosto jistá a budu toho chtít víc (to co chci je ale asi nemožné a nebo nesprávné).

Před Vánoci jsem se znovu na chvíli začetla do Vln od Virginie, asi není kniha, která by mě ovlivnila víc. Je to čistá nádhera a doporučuji ji každému milovníkovi Slov. Škoda, že teď nemám čas ji zase přečíst celou.

Radosti v poslední době:
veganská pho
lidé, se kterými pracuji
francouzský přízvuk v angličtině
snídaně, kterou nepřipravuji já
batáty
proužkovaný diář (ve kterém ještě nic nemám, ač se skoro nezastavím - je mi do něho líto psát, což je fakt hloupé)
možnost podílet se na důležitých věcech (nebo alespoň pozorovat, jak na nich někdo pracuje)

V létě si přeji výlet někam do malého plážového domku na jihu Francie, na zápraží bych pila víno a moje vlasy by voněly a chutnaly po soli. Jedla bych jenom ovoce z trhu a mluvila špatně francouzsky (ale asi pořád lépe, než tohle pondělí po dvou skleničkách, achjo).

Schovat se do moře, utéct do vln a otupit se v tom lepším slova smyslu.