vrků

Je to zvláštní.
Slyší někdo naše přání? Existují náhody? Nikdy nedokážu odpovědět jestli věřím na osud.(Co to vlastně vůbec je?)

U školy to byl tak smutný pohled na mrtvého ptáčka. Vždycky mě takové pohledy rozesmutňují a prohlubují mé prázdno. Proč nemohu být ochránce malých tvorečků. Tak jako je Jediný ochráncem mým.
Včera si k našemu oknu na zábradlí sedl pták a nebyl vůbec plachý. Nevím proč, ale takové momenty by se měly oslavovat, nestává se to totiž tak často. Fascinovala mě ta struktura jeho peří a to jak pyšně seděl i když byl u okna za kterým jsem byla já pohybující záclonou a fotoaparátem.

V sobotu jsme prožili moc hezké odpoledne v polích, květinách a u cihlových zdí. Nejsem šťastná ze své práce. Ale jsem šťastná z toho dne. Moc. Poznala jsem novou dívku a prý jsme si podobné. Nejsme, ale je to líbezné.

Mám toho tolik co říct a tolik co zapomenout (své skutky a slova)
Mám permanentní nedostatek ponožek a sebedůvěry
A mám v sobě silný pocit těšení se na víkend, kdy si opět vyměníme horká políbení v lesích, polích a nástupištích. Už brzy. Jediný..

(mám chuť básnit, ač to neumím!)