Musím si hledat malé osobní radosti po tu dobu, co nejsme v jednom objetí nebo nablízku. V knihovně je Flaubert tak blízko Fitzgeralda a odkvetlé pampelišky nejsou zas až takový smutek. Došel mi líbezný e-mail a já mám radost z dalšího takového druhu přátelství. Jen mi dělá potíže odepsat včas, i na dopisy. Hrozně moc chci odpovědět, ale vždycky to nějak neudělám a je to jedna z největších chyb co dělám.
Také ztrácím kontrolu a mám pocit, že tím spoustu věcí ničím.
Rozpláču se. Jsem bezradná.
A najednou ze mě zase vše spadne, když slyším krásná slova o společných peřinách a bílých zdech, o nekonečnosti a kráse.
Doufám, že se nikdo nezlobí, že pořád píši hlavně o středu mého vesmíru. Nejde to jinak, víte? Nejde. Ty krásné chvíle kdy se jen tak náhodně shodneme v tom, jaký úsek naší cesty k sobě máme nejradši, to jak jsme propojeni a dostáváme se ke stejným knihám v jeden čas, to jak jsme my. Ach.
Už v pátek uvidíme jednu polovinu Crystal Castles! Budou to dva roky co jsem si je pustila a měla jsem pocit, že se vše změnilo. Asi tomu tak nebylo, ale uletěla jsem. S nimi.
Stejně pořád nerozumím tomu, že se mi taková hudba začala líbit. Je to takový jiný, trošku děsivý druh vesmíru.
Milá Luc,
OdpovědětVymazattvůj blog jsem objevila zčásti náhodou a zčásti (snad) proto... že jsem zkrátka měla. Není to tak dávno.. ALE.
Pokaždé, když jsem večer chvíli u notebooku, sedím a jen se kochám tvými články, fotkami, citáty, myšlenkami... a tak a tak. Připadá mi neuvěřitelný, kolik cítím, že s tebou mám společného. Bože, když jsem zjistila, že znáš Dillon, viděla jsi J'ai tué ma mére (a čteš Kunderu)... a jak moc čteš a JAKÉ knížky čteš - Murakamiho, teď Jacka (mám ho půjčeného z knihovny, Alone on a Mountaintop)... musela jsem si zkrátka říct - s prominutím - "ty vole". Kromě toho, že jsem myslela, že se takové slečny (a snad i chlapci - jako je ten tvůj:)) - a vůbec takoví lidé v mé generaci už příliš nevyskytují, snad skoro neexistují... něčím jsi na mne sama o sobě hrozně zapůsobila.
Jsi taková.. poetická. A radování se z drobností, jako jsou (kvetoucí) pampelišky, podzim a svetry a kafíčko a knížka, knihovny, zapadající slunce... to je moc hezké. Stejně jako to, jak si knížky kupuješ i jak máš ráda knihovny. Vážně mě to moc těší!
No, tak jsem tě jen chtěla pozdravit a říct ti, že mne to, jak jsem se sem k tobě "náhodně" dostala, moc potěšilo... ráda sem chodím. Děkuju.. A chtěla jsem ti popřát hezké dny.
Kač
Ach, to je tak krásné od Tebe! Moc mě to potěšilo, jak komentář, tak to, že se mi ozval člověk s podobnými (téměř stejnými) požitky. Jinak toho Jacka čte teď můj milý, ale já se k němu dostanu hned po Nesmrtelnosti :) Jsi moc hodná, že jsi mi napsala, mám hroznou radost, vážně!
VymazatNapíšeš mi ještě někdy?
Ráda bych si povídala o knihách a všem, spřízněných duší není nikdy dost.
Och. Luc. Tak ráda bych tě třeba potkala. Zdá se mi to skoro až nepředstavitelné! Taky bych si s tebou moc ráda povídala.. o knihách a všem. To víš, že ti napíšu! Jsem moc ráda, že tě můj komentář potěšil... mne moc těší tvé články a radosti v něm obsažené. Vždycky. :) A koneckonců i ty malé melancholie jsou něčím.. krásné..
VymazatNevím, jestli mohu soudit na základě vašich společných fotek a "každodenností" a tvých moc hezkých postřehů o něm a vašem sdílení, ale připadá mi, že se k sobě s chlapcem prostě opravdu hodíte. A dort s jahodami? Kdo jste slavil, komu mám přát? Ty, Luc? Nebo tetiny malé slečny? I já jsem od pátku do neděle večer byla u svojí tety.. haha! Akorát sestřenice jsou už odrostlejší - a ještě trochu starší než já:)
Je fakt awkward (společný rys číslo sto devadesát osm, používáš random English slova, já též..) nemoci ti napsat z vlastního blogspotu... ještě tak nějaký mít! Chystám se na to.. jen prostě nemám fotografické vybavení jako ty a tak vůbec. Pokusím se ale vést si v blogování hezky. ;) Já jsem "dítě" blogu.. to je přece jen jiná úroveň :)
Mohu na tebe vyfásnout mail, slečno?
A já tebe!
VymazatTo je hezké, že nás vnímáš takhle. Opravdu. Škoda, že ty naše každodennosti jsou jen každovíkendosti. A fotka s dortem s malinami je starší asi o týden a byl jen tak pro radost :) Moc ráda peču pro radost.
Jé, slovo awkward používám hrozně často, to slovo je totiž samo o sobě prostě awkward a roztomile zní! Dítě blogu? Tím myslíš blog.cz? Tam jsem strávila pár let, je to hodně dávno, skoro jakoby to bylo někdy v minulém životě. Zvláštní.
Samozřejmě! luc.zelena@gmail.com
těším se :)
nádhernost! těším se až vás konecně potkám spolu v pátek, budeme tancovat jako nikdy a všechno bude plynout do rytmu hudby! Láska!
OdpovědětVymazatPo chrbte mi behajú zimomriavky a v brušku cítim šteklenie hmyzu ( motýle to už dávno nie sú, pretože farebnosť sa zo sveta vytráca) keď si čítam tvoje články. On the road je moja vysnívaná cesta, ktorou by som sa chcela raz vydať ako búrlivý a neskrotný vietor :) Kniha je krásna :)
OdpovědětVymazatTiež často chcem, no nestihnem odpovedať včas. No lepšie neskoro ako vôbec. Tí, ktorým píšeš, sú určite radi aj za neskoršiu odpoveď. :)
OdpovědětVymazatA určite nič neničíš, skrátka sa nie vždy všetko darí hneď a na prvýkrát.
Tiež sa sem rada vraciam, lebo mám rada podobnú hudbu ako ty, a navyše o svete píšeš tak pekne, že ma to povzbudí hľadať si nové malé radosti, a za to merci beaucoup. :)
Problém odepsat, mm, to je to samé co já.:)
OdpovědětVymazatty vieš strašne krásne zachytiť moment <3
OdpovědětVymazat