zničeho nic.
(občas se cítím ještě menší. ne výškově, spíš menší ve mně.)
Je moc krásné kreslit milovaný obličej ve vlaku, když jeho majitel sedí vedle vás. Nechat linku dělat si co chce, nechat ji změnit svůj směr, když vlak cukne. Nechat vše odjíždět a zůstávat jen v tom nejkrásnějším. V té lince propisky co je skoro úplně svobodná a v tom nejbezpečnějším objetí na světě.
cestou z malého výletu do Prahy, před Vánoci roku 2013
Ta fotka je super :)
OdpovědětVymazatSedieť s milovaným vo vlaku...
OdpovědětVymazatakoby som si citala nejaku knizku .)
OdpovědětVymazata nie blog
fotka mi pripomina moj momentalne vzdypritomny ranny pocit - modro, trochu chladno, zahadno co bude dalej. Dnes ma caka jazda vlakom, pribalim aj prepisku.
OdpovědětVymazatskvela fotka!:)
OdpovědětVymazatkrásná fotka, ta atmosféra :) a ta kresba je nádherná! a ještě ve vlaku, wow, poklona! :)
OdpovědětVymazatked slova a fotky idu krásne dokopy :) pekne :)
OdpovědětVymazatako a kde ste sa zoznámili? (so svojím priateľom) ste totiž moc krásni.
OdpovědětVymazatděkujeme. ráda bych řekla, že na nějakém krásném místě, ale vlastně to bylo náhodné internetové setkání :) ale nezáleží na tom, spíš radši vzpomínám na to, kde se poprvé střetly naše pohledy v reálném světě
Vymazatmám z toho všeho takový pocit, že žiješ v jiné časové sféře, kde tepla i kávy ubývá pomaleji a kde můžeš donekonečna sledovat východ slunce. doufám, že se tam taky někdy dostanu
OdpovědětVymazat