Světla

Turn On The Bright Lights od Interpol je definitivně mým nejoblíbenšjším albem ever.
nesnáším svůj pokoj
když chci plakat tak to nejde
a po tom co jsem vzdala čekání na slunce, slunce přišlo. Funguje to tak všude? Protože vzdávání se mi asi moc nedělá problém.

Mám nový playlist, stvořený ve vlaku. Miluju cesty vlakem, to jakou atmosféru mají ty staré špinavé sedačky a špinavá skla kupé (pendolino se může jít vycpat), to jak se za okny hýbe svět a to, kolik lidských příběhů se na chvíli spojí s vámi.
A až spolu jednou půjdeme na čaj, povím vám o chvílích uvnitř pařížského metra, to je téma o kterém jsem schopná mluvit hodiny. Teda, alespoň si to myslím.
Chci být trošku míň weirdo, teda spíš, chci aby mě lidé kolem jako weirda nevnímali, protože nejsem. Chci aby můj pokoj měl bílé stěny a nový nábytek, chci aby nemocné duše kolem mě byly uzdraveny a chci aby to dnešní slunce vydrželo až někdy do další zimy.

Mám zásobu černobílých francouzských krátkometrážních filmů, na které se v nejbližší době podívám. A snažím se smířit se sama se sebou pomocí narcistických fotek. ok. bye.

(Vůbec tu nevypadám jako já. Ale Unknown Pleasures to sluší jako vždy)