Parky, náměstí a stromořadí

(všimli jste si krásy slova stromořadí? alej není tak hezké.)
s čokoládou na chodníku a mentolovým lakem na nehtech se snažím. Snažím se aby můj život zněl víc jako tohle, nedívám se tam kam nemám a dneska jsem měla svůj první nanuk v tomto roce, takže new start is here. (no vážně, po nekonečné zimě jsem šla venku v šatech s pomerančovým domácím nanukem od drahé S., není to uvolňující?)
Bude milé vidět své fotografie na zdech v chodbě našeho rozpadajícího se divadla, jako bych toho najednou hodně řekla a mnoho lidí poslouchalo a vnímalo.

A bojím se, že nepoznám až skončí tohle špatné období a začne to nové, lepší. Bojím se, že pokud nepřijde nějaká opravdu výrazná změna, nová barva, tak si pořád budu myslet, že jsem too sad. Takže si řekněme, že lepší časy začaly dnes. S nanukem, tryskáčema na obloze, s tímhle, s potřebou teď někoho obejmout a s těšením se na pátek a tisíc jiných věcí.
úsměv.