S Joy Division, stíny na zdech, lehkým strachem v temných uličkách a pocitem míru v duši po hodině v čajovně za zvuku unplugged koncertu Nirvany.
Už jsem si to rozmyslela. Nechci být poníkem a asi ani jednorožcem. Chci být koloušek. I přes jeho smutné oči pro mě symbolizuje radost a štěstí.
Nekonečně.
Studí mě ruce a venku stále svítí slunce. Už se nestmívá. V hlavě ano. Venku ne.
Není to krása?
Stále mám potřebu dělat to, co bych neměla. Nezasloužím si být jejich kamarádka, nezasloužím si být jejich nic. A tak jsem nic.
Padám.
Volným pádem.
zase.
Žádný z fyzikálních vzorečků nedokáže určit kdy dopadnu, kdy spončí padání.
Chci to vůbec?
Nechci.
Nechci nic
a zároveň všechno.
Wild Nothing
Jejich název mě uklidňuje. Stejně i ta hudba. Až na tuhle písničku. Mám při ní vždycky chuť obejmout mého smutného vyhublého imaginárního kamaráda.
Neexistuje.
A je smutný.
Koloušci jsou nejlepší. Bambi je moje nejoblíbenější knížka z dětství.
OdpovědětVymazatTen tvůj sketchbook je prostě úžasnej :3
Tiché večerní ulice jsou fajn, zvlášť v létě, když jsou chodníky horký od slunce i přes noc :)
OdpovědětVymazatNočné, večerné prechádzky sú super. Vtedy vidíš všetko z inej perspektívy.
OdpovědětVymazatTá srnka na knižke je úžasná :)
nejlepší jsou ty koloušci rozjetý na silnici.
OdpovědětVymazatChci to vůbec?
OdpovědětVymazatNechci.
Nechci nic
a zároveň všechno.
tvoj blog som objavila dnes a najmä za slová vyššie som tvoj 50ty follower a teším sa na ďalšie články!
wild nothing <3
OdpovědětVymazatpamatuju, když jsem je tenkrát poprvé objevil. po strašně dlouhý době se mi od někoho líbilo úplně celý album. a pořád jsou boží.
teď jsem objevila tvůj blog a je naprosto úžasný!! :)
OdpovědětVymazat