Cold hands, war in your mind, rain.

Začal listopad.
Teď řeknu asi to největší klišé všech dob ale.. Ten čas strašně letí. (zajímá mě, kolik tísíců lidí na světě to v tuhle minutu právě řeklo taky.)

Trojúhelníky, obrázky co nevím co znamenají ale uklidňuje mě je kreslit, studený ruce, boty na klínku, školní chodby, svetry, zamilovanost do jména Oliver, brečení u filmů se zamilovanejma stylařema, když říkaj roztomilý věci, fixy, oční linky, přesazený čaje, občas až moc dobrá nálada, kterou střídá děsná melancholie a všecko, postrádání světla, smutná kytara v rohu pokoje a šílená chuť odjet někam, kde mě nikdo nezná. Kde nikoho neznám já. Kde mě nikdo nebude chtít hledat.

Tady jsou nějaký moje sketchbookový práce za poslední dobu. Naplňuje mě to. a Miluju rozfoukávání a zapuštění vodovek.

Learn to fly

Ano, vždycky jsem chtěla vědět, jaký to je skenovat si  ruku.

Ten text mi nějak přišel do hlavy, Little girl jsem já. Little girl na obrázku je Alice Glass z Crystal Castles, tak trochu.

Po dlouhé době jsem zas udělala novej playlist, kterej si myslím celkem vystihuje tohle listopadový pošmourno. Interpol, The National, Bon Iver, Beirut,..

Poznala ho. A já jsem poznala, že je to asi vážně moje oficiálně  nejlepší kamarádka, co mě zná nejlíp, i když to tak ani nevypadá. Toť k dnešku.
Jdu zmizet ve svetru.
Tududu.