dark enough to dance

romantizování smutku a vnitřní bolesti, to tu vážně dlouho nebylo! ale ty tak bolíš, tak krásně bolíš

Léto i přes svou podivnou těžkost rychle utíká a za měsíc už bude zase vše rozpohybované a nebude čas na dlouhé ležení v posteli (bývala jsem ranní ptáče, teď ani trošku), nebude čas na výlety, nestihnu se v 11:11 zastavit a přát si Věci a můj svět bude zase o něco plnější (jen na to naivní čekání se čas najde vždycky, že? achjo).

Viděla jsem Godarda na plátně, Olomouc v noci pořád bere dech a často v noci když se vracím obcházím dům, protože ještě nedohrála píseň a nechce se mi jít spát.

Nejkrásnější je uvařit milým špagety a sníst je u zatopeného lomu, ve kterém se tak hezky koupe. Je nádherný mít to dívčí přátelství, které mi dlouhou dobu chybělo (jsme obě Lucie a pořád tak nějak spolu). Mít poprvé v životě na dlouhou dobu pokoj sama pro sebe je příjemné, osamělý noci to nejlepší a nejhorší zároveň. Je hezký se občas na vteřinu oprostit od všech svých au a jen tak Být.
Cigarety na půl, kafe v 5 ráno a než zmizíš za rohem, je pořád všechno ještě možný.

(Skončí to někdy?)

léto zevnitř

léto zvenku

léto analogově

nečekaný návrat, po letech