že není tolik času a podmínek k fotografování
a že se místo psaní dopisů Lucii, Sáře či kterékoli dopisní přítelkyni musím učit fyziku
Detaily! Je jich nespočet.
Útržek rozhovoru, smích, růže ve váze na stolečku kavárny, zvuk projíždějícího kola, klavír na náměstí a ten samý hráč jako tam byl včera, "Ahoj Luci!", mrtvý ptáček na silnici co ve mně vzbudil tolik smutku, rozsypaná rýže v parku, hodiny odbíjející čtvrt.
Teď už je klavír schovaný uvnitř kavárny, nikdo nesedí venku a nepopíjí kávu, visí tu jen deštníky, rozpité oči od deště a sychravo přicházejícího podzimu. Nestěžuji si, těším se na barvy stromů a více svetrů na sobě.
A také se těším na J. a Prahu, a hlavně na Jediného (tak dlouho jsme se neviděli!), na cokoliv co nebude nepříjemné a na ráno, až si udělám kaši s banánem a zažiji tak alespoň jednu prostou radost.
A občas mě prostě nesmírně mrzí, že nemohu jen tak říct "hele, v pondělí dávají Woodyho Allena, nezajdeme?" , (to ta dálka)
ale
vše bude dobré
a taky že je
xx
inside (v) , ze souboru self
fotografie od Milého ze srpnové Olomouce
!
Miluju Tvoje fotky. Ikdyž v hrnku chybí kafe :)
OdpovědětVymazatIkdyby tvůj článek byl jednou za rok, myslím že bych tě obdivovala více a více. Jsi nádherná bytost s ůžasným vnímáním světa!:)
OdpovědětVymazatTie posledné slová - „vše bude dobré a taky že je” mi pripomínajú jednu super knižku o „prostých radostiach”. Volá sa Tati, tobě přeskočilo je od Williama Saroyana, možno ju poznáš. Je strašne krásne napísaná a (aspoň) ja z nej cítim radosť zo života, že je na čo sa tešiť - to v sebe, myslím, majú aj tvoje príspevky. Tak nech sa ti žije radostne a spokojne. :)
OdpovědětVymazattak moc mě mrzí, že se nemůžete vidět každý den, jste spolu tak krásní, deers.
OdpovědětVymazatdnes to bylo nejmilejší, vážně!
nepršelo a famu byla tak daleko, že jsme se na ni nemuseli dívat.
první fotka je krásná, m o c
OdpovědětVymazatDálka je sviňa! Vím svý...
OdpovědětVymazatKrásný fotky,)
your photos are amazing
OdpovědětVymazat