02.10.16

nenápadně

poslední týden se stalo mnoho věcí - noví lidé, dny začínají a končí vždycky jinak, neznámo se pomalu (a nenápadně) vytrácí

Vařili jsme v noci s přáteli ovínění těstoviny (malá kuchyně pojala tolik lidí s velkou láskou), snídala jsem na balkoně (poslední paprsky babího léta) a snažím se co nejvíc obklopit francouzštinou, protože mi tolik chybí.
Je mi často smutno po bytostech, co jsou mi blízké, je mi smutno po přehradě a občas dokonce i po číslech a počtech, které jsem nedokázala vstřebat (tohle je zvláštní, nerozumím tomu proč).

nejradši bych všechno prožívala dvakrát, pro jistotu

nádhera
brzy budou na světě

5 komentářů:

  1. zajímalo by mě, kam až ta sbírkka knih pokračuje a co všechno by si u tebe člověk mohl přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. knihy patří mně i petrovi a vlastně jich je v pokoji spousta, na různých místech

      Vymazat
  2. Krásný fotky! Ten výhled je mi tak povědomej, neni to někde v severních Čechách?

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova