Vařili jsme v noci s přáteli ovínění těstoviny (malá kuchyně pojala tolik lidí s velkou láskou), snídala jsem na balkoně (poslední paprsky babího léta) a snažím se co nejvíc obklopit francouzštinou, protože mi tolik chybí.
Je mi často smutno po bytostech, co jsou mi blízké, je mi smutno po přehradě a občas dokonce i po číslech a počtech, které jsem nedokázala vstřebat (tohle je zvláštní, nerozumím tomu proč).
nejradši bych všechno prožívala dvakrát, pro jistotu
nádhera
brzy budou na světě
Nádhera!!
OdpovědětVymazatBlueberry Pink
zajímalo by mě, kam až ta sbírkka knih pokračuje a co všechno by si u tebe člověk mohl přečíst.
OdpovědětVymazatknihy patří mně i petrovi a vlastně jich je v pokoji spousta, na různých místech
VymazatKrásný fotky! Ten výhled je mi tak povědomej, neni to někde v severních Čechách?
OdpovědětVymazatděkuji!
Vymazatano, je