14.09.15

teenage riot

Září probíhá kolem, snažím se zachytit začátky podzimu a občas nevím, co přesně se ve mně děje.

Setkala jsem se s úžasnou vílou. Má hezké kolo, které cinká když přejíždí přes dlaždičky na náměstí, a taky v košíku toho kola vozí Kunderu. A říká báječné a to je moje oblíbené slovo, které však skoro není slyšet nahlas. tak milý den.

Náhody jsou vlastně na každém rohu a každý se zná s každým a vše se mění tak hrozně moc, jen to člověk pocítí až v moment, kdy se koukne pořádně zpátky. Do doby, kdy měl o čtyři nebo pět let méně, měl své rozpadlé hrdiny a jedna písnička od Sonic Youth byla takovou malou osobní revolucí.

Víno a ležení v trávě je nebe
a hledat v neznámém městě pozdě večer nádraží (a necítit úzkost) tak svobodné.

Moc se bojím středy, vernisáže mé první výstavy, snad vše dobře dopadne.


9 komentářů:

  1. tohle mi vykouzlilo (řekla bych přímo báječný, haha) úsměv na tváři! Děkuji!♥

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Fotografie) https://m.facebook.com/home.php?ref=m_notif&notif_t=like

      Vymazat
  3. Držím moc palce; určitě to zítra zvládneš! ;)
    Půlku léta jsem přemýšlela, jestli jet nebo nejet, ale nakonec mne skolila chřipka a rozhodla to za mě, achjo. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji ti!
      ach, to mě moc mrzí! ale do listopadu čas.

      Vymazat
    2. brzké uzdravení x

      Vymazat
    3. No jo, ale to už nebude vernisáž.
      Děkuji, vyléčila jsem se vínem (nejlepší léčba). :)

      Vymazat
  4. někdy si na své rozpadlé hrdiny vzpomenu taky a dojde mi jak asi nemám chuť je skládat
    nějak se k nim nerada vracím.

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova