Setkala jsem se s úžasnou vílou. Má hezké kolo, které cinká když přejíždí přes dlaždičky na náměstí, a taky v košíku toho kola vozí Kunderu. A říká báječné a to je moje oblíbené slovo, které však skoro není slyšet nahlas. tak milý den.
Náhody jsou vlastně na každém rohu a každý se zná s každým a vše se mění tak hrozně moc, jen to člověk pocítí až v moment, kdy se koukne pořádně zpátky. Do doby, kdy měl o čtyři nebo pět let méně, měl své rozpadlé hrdiny a jedna písnička od Sonic Youth byla takovou malou osobní revolucí.
Víno a ležení v trávě je nebe
a hledat v neznámém městě pozdě večer nádraží (a necítit úzkost) tak svobodné.
Moc se bojím středy, vernisáže mé první výstavy, snad vše dobře dopadne.
tohle mi vykouzlilo (řekla bych přímo báječný, haha) úsměv na tváři! Děkuji!♥
OdpovědětVymazatJsem ráda^
Vymazatkde a co vystavuješ? :-)
OdpovědětVymazatFotografie) https://m.facebook.com/home.php?ref=m_notif¬if_t=like
VymazatDržím moc palce; určitě to zítra zvládneš! ;)
OdpovědětVymazatPůlku léta jsem přemýšlela, jestli jet nebo nejet, ale nakonec mne skolila chřipka a rozhodla to za mě, achjo. :/
děkuji ti!
Vymazatach, to mě moc mrzí! ale do listopadu čas.
brzké uzdravení x
VymazatNo jo, ale to už nebude vernisáž.
VymazatDěkuji, vyléčila jsem se vínem (nejlepší léčba). :)
někdy si na své rozpadlé hrdiny vzpomenu taky a dojde mi jak asi nemám chuť je skládat
OdpovědětVymazatnějak se k nim nerada vracím.