ve vzduchu je jaro a v břiše radostný pocit

Je mi krásně!
Musím to rychle sdělit, snad to tím nezruším. Poslouchám Vypsanou Fixu, mám ze sebe dnes hezký pocit a cítím že přichází moc krásné věci. Vlastně to i vím.
mám chuť se rozletět na tisíc kousků a spadnout na všechny mé blízké co štěstí necítí .
A nebo prostě jen..poletovat nad mořem v Nizozemském Haagu nebo nad Montmartrem v Paříži.

Krása. Nesmírná.
Za 21 dnů pocítím po více než roce (ach, smutné, tak dlouho!) atmosféru koncertu Fixy, poprvé v milovaném objetí. Ach, bude to tak krásné, tak moc mě naplňuje ta hudba, i když se tomu občas divím. ..nikdy mě neopustila. A taky mě naplňuje to objetí a.. myslíte, že se tam rozletím na ty kousky?
A ani si nemyslím, že opustí. Už jen týden do nového alba! Těším se.

Chce se mi strašně plakat. radostí. A možná trošku smutkem , že mě tahle nálada brzy přejde, ale třeba taky ne. Nesmím myslet černě. Musím myslet na slova co mi řekla B. a nebát se ničeho, milovat se a doufat, že se začnou milovat i lidé kolem mně.

Je to sprint a boj a žádnej maraton,
poslední skok přes rododenron.
(Mám chuť shodit oděv, skákat před rododendrony a nebát se. Milovat sebe a všechno kolem.)

Jsme klub čtenářů Kundery. A taky tahle fotka má být vtipná. ahoj.

Znáte takový ten nervózní pocit co vám probíhá celým tělem? Mám ho teď, jen vím, že nejsem nervózní.

Ale šťastná.

objetí všem!! 

ribs

mám ráda to slovo ani nevím proč
Měla jsem v hlavě spousty myšlenek co jsem sem chtěla sdělit, vykřičet a zašeptat. Ale asi už si téměř na žádnou nevzpomenu.
Všechno jakoby se postupně ztrácelo a bylo nahrazováno jinými věcmi, protože vše je hrozne rychlé.
.

Čas se zastavuje jen na malé chviličky. Buď v naprostém štěstí nebo naprostém smutku (který se naštěstí objevuje  jen jednou za dlouhou předlouhou dobu)
V sobotu jako by se v jeden moment slévala všechna roční období dohromady. Zlatá hodina, kdy slunce má  tu nejkrásnější barvu. Bylo to jako první jarní den, kdy jsem si uvědomila jak jaro miluji a jak ho budu milovat. Milována budu milovat.

Bonbóny a sbírka cédéček jedné osoby ze seznamu nejvíce roztomilých osob na světě, čaje z čerstvé máty, květiny a puntíky (Připomínají vám puntíky někoho? Něco?).

Teplo mi dodává pocit bezpečí. Už strašně dlouho. Peřiny ráno, slunce na rtech (nás obou), slunce na srdci (i v srdci, nás obou). Mám pořád chuť básnit o jediném, nejdůležitějším a nejkrásnějším chlapci. Nikdo mě nikdy takto nepřijímal. Se vším. Stvrzeno.
Brzy mohu říct, že jsem půl celého roku šťastna a jistá. Téměř vším. Vším co se dá ovlivnit.
Jen by to chtělo
přestat plakat
a začít milovat sebe.
3 2 1

X

A pusťte si Mount Kimbie abyste jednou nelitovali, že jste si to pořádně neposlechli už dřív.

skočíme

Mléčná mlha se zdála krásná, v momenty kdy mi bylo naposledy šestnáct a život se zdál tak nějak rychlý. Chtěla bych umět zachytit toho zajíce, co běžel na poli zatímco já jela autobusem, chtěla bych mít spousty fotek zvířecí nevinnosti a polní prázdnoty.
Sdílení bílých stěn ne úplně zařízeného bytu je nádhera a žaluzie pořád mění slunce na větší štěstí.

Takové mé křehké zvířátko, koloušek. Občas mám strach, že se snadno zlomí. Ale jsem tam. Zeď před příšerami a černem. Kyblík a uspávací čaj. Napořád, když bude třeba. I když ne. Má náruč pro jediné stvoření.
Dnešní den byl stvořen pro choulení se v bílých přikrývkách, ale ne o samotě. Tak sedím a mám na sobě zase velký svetr. Chci nějaký starorůžový, pořádně huňatý a měkoučký. Snad na něj jednou narazím!

Zase jsem se zaposlouchala do Foals, i když Late Night mě už skoro nikam nevolá, ne tak jako tenkrát. Proč to tak rychle uteklo? Od té doby, co jsem ji slyšela poprvé. Od té doby, co bylo prázdno mnohem děsivější a aktuálnější slovo. Ale jsem ráda, že to doběhlo vše sem. Sem a ještě dál.

Příští dny budou lovely.

šrámy

naštěstí hlavně jen na těle. (červené rty)
a trošku uvnitř z toho strachu z budoucnosti a tíhy zodpovědnosti.
vzdělání školy práce peníze vzdělání školy tituly společné bydlení práce budoucnost budoucnost budoucnost

cítím se zase hrozně malinká. chci aby za mnou přicestoval někdo z budoucnosti a řekl mi, že to bude v pořádku a že všechno zvládnu. nechci vědět podrobnosti, mám ráda překvapení, jen chci vědět, že vše bude v pořádku.
prosím, ať je.
prosím.
nikoho nechci zklamat
(ani sebe)

s Milovaným jsme spolupracovali na fotografiích, na jedné z nich mám nového jeleního kamaráda.
fotografie Nejmilovanější
kresby já

Tohle je moc skvělé.

¨

přeji si být umělecky výjimečná 

chci toho moc

obzor

Často jsem přemýšlel, co se jí asi honí hlavou. A k čemu ji to nakonec dovede. Občas jsem se jí zadíval do očí. Byl v nich ale jen klid a ticho. Drobná linka na jejích víčkách stále připomínala vzdálený obzor na moři. (Na jih od hranic, na západ od slunce, Haruki Murakami)
Jedna ze zapomenutých oblíbených vět ukrytých v zápisníku. Už dlouho jsem nečetla Murakamiho, brzy si přečtu Norské dřevo. Těším se.

Chci se jet obejmout někam ke studenému moři, ještě než bude teplo. Víte, jak jsem o tom kdysi mluvila. O Holandské pláži, kde se vše zdálo nekonečné. Třeba bych se tam konečně trošku uklidnila. Zpomalila. Zavřela oči a padala a padala do té známé náruče.
Až moc sním. Poslední dny. Ale dřív jsem taky snila. O věcech.
o kterých už nemusím
snít.

Kdybyste svoje dnešní já viděli v třeba před pěti lety.. byli byste spokojeni?
Já si na tuto otázku pořád nedokáži odpovědět. Ale asi spíš ano. Už jen nevím, po čem jsem toužila před pěti lety.
Do školy jsme měli psát esej na téma Já a můj všední den, když mi bude 35 let. Nechtěla jsem psát. Bojím se, že kdybych takto svá přání a touhy psala po papíře, že by to nikdy nepřišlo. Nebo, že bych to přestala chtít.
A to nechci,
přestat chtít.

Loučení jsou stále těžká a dny neutíkají, když nemám komu vařit kakao, brát peřinu v noci a říkat vše co mě jen napadne. Je jediný.

A stejně se těším na léto, tak nějak vím, že bude moc krásné a nebojím se to říkat nahlas.