špendlíky

Praha! Je krásná a J. úžasná, bylo to tak skvělé setkání (doufám v brzké znovu!). Petřín musí být na jaře jedna velká nádhera a ve starožitnictví musí být spousta zapomenutých duší.
Těším se, až budu fotit na film, reálné fotografie. Zachycovat život ubíhající kolem a modlit se, že to vyjde. To je to kouzlo, ne?

Špendlíky a blumy jsou už takovým znakem tohoto léta. Kdybych je měla po ruce, natrhám jich plný koš a věnuji Jedinému, který je tak miluje.

Musí být tak osvobozující přijmout sebe sama s každou myšlenkou, obavou, nedotrhaným obočím a zacuhanými vlasy.
Snad jednou.

jeho hudba zní jako světlo prostupující přes žaluzie

(a taky obléknutí ponožek s kočičkami, když je chladno)