20.11.13

all i've got

Nevím, co mě naučilo mít radost z maličkostí víc- jestli Amelie z Montmartru nebo maličkosti samy. Stýská se mi, cítím se sama a jsem. Ale jen tady. (Už jen pár dní!)
Venku je narůžovělá obloha (Tedy, byla. Před chvílí, než zčernala. Je tma, zase.) a podobá se barvě mého květovaného povlečení. I to povlečení je on.
Každý tón kytary.
Každý nádech a výdech.


S mou láskou ke knihám jako předmětům je opravdu zvláštní číst e-knihu ze čtečky. Je tu snad někdo, kdo by ji upřednostňoval před tištěnými slovy?

8 komentářů:

  1. Miluju tvoje fotky! A ty maličkosti jsi napsala krásně :)
    Jinak ne, není nic lepšího, než vůně tištěné knížky..

    OdpovědětVymazat
  2. ... aj u teba tak obloha rýchlo zčerneje? ... a co sa tyka e-citacky... nikdy to nebude ono ako klasicka kniha ;)

    OdpovědětVymazat
  3. taky už mám za oknem tmu. fuu. a já su pořád říkám, že by se mi čtečka prakticky hodila, ale nemůžu se vzdát té vůně těch knížek. to prostě nejde.

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherné fotky a ten text je k tomu jako třešnička na dortu :)

    OdpovědětVymazat
  5. jaktože máš modrý palec?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ani nevím! neposedné propisky.
      asi
      .

      Vymazat
  6. Amelie je srdcovka. Píšeš tak krásně.

    OdpovědětVymazat
  7. achjo, asi jsem se zamilovala do tvého blogu
    všechno je tu tak úžasné
    ty fotky, ten text, ta Amélie, to všechno♥

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova