třicet

Chci si nechat odjet všechny autobusy a číst Virginii. Paní Dallowayová je krásná a moc milá kniha, vím to, i když jsem teprve na padesáté stránce. Někdo kdo ji četl přede mnou v ní často podtrhával a občas kroužkoval slova (Proč je zakroužkováno slovo nenávist? Co ten člověk, který do té knihy psal dělá  dnes?) Mám z toho radost, ani nevím proč.
A mám na sobě svůj svetr s květinami a není mi teplo, i když je léto. Dnes je chladněji.

Jaké to asi bylo o prázdninách v roce 1983? Jaké byly ty okamžiky co jsou zachyceny na máminých a babiččiných starých fotografiích? Měli tenkrát všichni větší radost než mají lidé teď? Kolik dopisů kolovalo poštou v porovnání s dneškem? Občas bych chtěla být ta dívka v sukni, co si užívá léto roku 83 a netuší, co bude v létě za třicet let.
A občas přemýšlím, jestli mě vůbec někdo někdy postrádá.

až moc otázek. já vím.