02.06.13

Domeček z karet

teplé bílé svetry, lavičková setkání, lihové fixy co voní po marcipánu, bláto na podrážkách, pohledy mimo poštovní schránky, neoprávněné (po)city a velké slzy kanoucí po obličeji.

a podivné rozmazaniny, x na rukou malované těmi lihovými fixy a ... je toho moc. (moc na mě)
Když máte v sobě ten pocit, že se rozpadáte jako domečky z karet. (A že se rozpadají i ty domečky, co vlastně nikdy neexistovaly.)

12 komentářů:

  1. ikdyž ty texty, co píšem a co čtu na blozích, které mě zajímají, jsou převážně smutné - asi je to dobře, že máme tohle vnímání, ikdyž to dělá díry do srdcí a boří domečky z karet, jak jsi krásně napsala.
    bavíš mě .

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní2/6/13 21:31

    žádný domek se nikdy nerozpadne.
    nikdy.
    i promise.

    .

    OdpovědětVymazat
  3. I když tvé texty jsou psány smutně,naplnují mě příjemnou depresivní náladou.
    Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  4. Radiohead a lihové fixy :3

    OdpovědětVymazat
  5. radiohead a poslední fotografie krásně ladí :)

    OdpovědětVymazat
  6. teplé biele svetre. chcem. (je to smutné, že je jún a musím nosiť svetre) celý svet je smutný. a mám to tu rada.

    OdpovědětVymazat
  7. všechno je teď nějak zvláštní a deštné

    OdpovědětVymazat
  8. jsem rád, že jsi ráda, že jsme rád , že jsme rádi a prostě tak :) a je to fajn fajn. ▲

    OdpovědětVymazat
  9. X na ruce, ach, ach.
    Nerozpadej se, prosím. -_-

    OdpovědětVymazat
  10. Vida... na to samé místo jsem si nedávno na ruce osobně tetoval. A shodou okolností taky křížek.

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova