Marmeláda

Nějaká Vánoční nálada mě letos jako tradičně obešla a mě se zase zmocňuje ta myšlenka, že se mi děsně stýská po dětství. Ano, dítě jsem pořád, ale přeci jenom to období, kdy jsem měla z věcí větší radost už zmizela. Pamatuju si, že pro mě byly Vánoce vždycky asi nejlepší část roku, pamatuju si ten pocit, co jsem cítila, dokážu si ho vybavit, ale nedokážu ho už zažít znovu.
Místo toho mi tyhle svátky spíš lezou na nervy a jediná hezká věc bude asi ta spousta jídla a tričko s Joy Division, který najdu po stromečekem (ano, můj život tak bude konečně kompletní.).

Miluju noční cesty autem/autobusem/vlakem/na létajícím koberci/...

a jsem paranoidní stále víc a víc a fotím trapný fotky.

Ale přeju Vám hezký Vánoce a nezblázněte se z toho. Zase se budu pár dní křečovitě usmívat na všechny příbuzný, omnomnom.
A venku je zvláštní počasí, něco mezi zimou, jarem a podzimem. Special, but not in a good way.
A udělala jsem novej (zimnínebonevimco) playlist.

A Sigur Rós. Po dlouhé době jsem si pustila Takk.. a mám celkem klid v duši. Co víc si přát.