Burn burn like a star. Burn a hole in every heart.

Znáte ten pocit, kdy vám připadá, že vůbec nikam nepatříte? Jo. je to pěkně na hovno pocit. Včera to bylo horší. nejlepší místa jsou v mý hlavě, zamilovávám si okamžiky, který jsou jen vymyšlený, místa, kde jsem nikdy nebyla, lidi, které jsem nikdy nepoznala.
Ale co je pozitivní, že jsem si konečně šla vyměnit sluchátka, takže už mi hrajou obě. Můj alternativní svět už není poloviční. je zpět. v plné síle.

Našla jsem novej způsob jak se uklidnit. Psát. Nikdy jsem moc napsala, mimo sloh jsem asi nikdy nenapsala povídku nebo něco takového. Spíš kreslím a fotím. Dneska jsem psala. Není to nic moc, možná to sem někdy dám, ale baví mě psát o lidech, kteří jsou vlastně já, jen mají další věci, které nemám, ale chtěla bych mít. imaginární kamarádi z papíru. ne, až sem to dopracovat vážně nemůžu. Musím si najít nějaký pozitivní myšlení, kus něčeho, co mě zase postaví na nohy, poslední dobou prostě nemám z ničeho radost, nikde se necítím a všichni mi přijdou strašně jiní než dřív. Asi jsem já jiná. nebo jsme všichni najednou mění. Snad si na svý jinakosti brzo zvykneme a bude to zas jako dřív.
Nebo ještě lepší.

Zuřivý snílci neztrácej naději

Sláva Vypsané Fixe a starým medvídkům co rádi spí v šuplících.

Jdu si udělat čaj a zachumlat se do svetru. Nejlíp do všech najednou.

Tohle mě zachraňuje. Díky, Funeral Suits!