3:35

Pocit štěstí je moc křehký, ale to nevadí. Posledních několik hodin je vše celistvé a září a já chci víc nocí venku pod dekou, víc dortů snědených o půl čtvrté ráno, víc příprav jídla pro milé a víc dní jako byl ten včerejší/dnešní.

Tohle léto je tak zvláštní.
Ale srpen nevypadá tak nejistě. Srpen bude jistě báječný (a brzy se konečně setkám s Jediným a s J.). A když skončí léto, tak to přeci nevadí, bude podzim plný krásy a svetrů!
Nebuďte smutní. Nebuďte smutní kvůli kilometrům mezi dvěma bijícími srdci, nebuďte smutní kvůli hodinám, co utíkají jako minuty, nebuďte smutní kvůli věcem, co jste chtěli udělat a neudělali.
Zítra je taky den
a pozítří taky.

máme toho stále tolik před sebou

pobřeží

První jarní den se sluncem ve vlasech a lehkým větříkem pod svetrem. Devatenácté narozeniny Vesmíru a Kafka (na pobřeží, vlastně.).
Piknik. Pique-nique. První letos!

Miluji překvapení. Ať už ta, která jsou připravována pro mě, tak i ta, která tvořím já.
Mám nový nejoblíbenější den. Skutečný. Poobědvali jsme u přehrady a jeli se koukat na Beatles do kina. Před plátnem sedělo dohromady s námi šest lidí a Hard Day's Night mi v hlavě hrálo ještě před chvílí.

Přála bych si jít na Jeden svět, ale nechci sama. Chodíte hodně sami na místa a události?

Sedět s tebou na kávě a koukat se na tebe.
Sedět s tebou v kině a cítit jak hřeješ.
Ležet s tebou doma v posteli a slyšet jak dýcháš.

Náměstí bude brzy psát příběhy. Před kavárnami se objeví stoly a židle, ve vzduchu bude poletovat více družných hovorů, rozvoní se ovoce a slunce za pár měsíců bude zase kreslit pihy na tváře.

ženská hudebnice & francouzština (ach)

(zapomenutá práce)

tymián

(no není tymián líbezné slovo?)

Čas plyne tak hrozně podivně. Dokážu zvládnout jen část z toho co chci a je mi smutno, že nestíhám právě ty nejmilejší věci jako je vaření si rýžové kaše ráno, psaní dopisů a dlouhých mailů nebo poslouchání hudby, která si zaslouží, aby byla poslouchána.

Miluji Kvílení od Ginsberga
"....kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro
                Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co
                den padaly na hlavu budíky."

Občas chci zase léto a dávat si rybízové pusy a probouzet se paprsky, občas se ale opravdu a upřímně těším na barevný podzim, kdy vše dostane zlatý odstín a na mě padne ta příjemná nostalgie a minulost nebude místo k smutnění, budou to prostě jen hezké vzpomínky, zalité tím zlatým sluncem dneška.

Víte, zdá se mi, že objevuji to pravé životní štěstí (nebo naplnění). Úsměvy, náhodná setkání a hlavně ta napsání od vás, když píšete jak vám dělám radost a mě to vždycky tak hřeje. A usmívám se. V duši. A celé mé tělo se směje, vím, že mám smysl. Že každý má smysl. Že jde vše navzájem ruku v ruce.

Občas mám chuť i po té době zastavovat náhodné lidi a říkat jim to, jak moc tě miluji.
(bláznivé, že?)

!

Hello, I've waited here for you

Léto!
Dny se pletou dohromady, nevím kolikátého je (možná) a jsem na místě kde se dveře špatně rozeznávají od zdí už více než 48 hodin.

Miluji pikniky, tohle byl první od narozeninového v chladném březnu u přehrady. Oranžová deka plná malých broučků, banány s piškoty a pohled na oblohu úplně ze země. Taková nádhera, občas mám pocit, že se začínám rozpouštět radostí. Štěstím. Nechte mě tu napořád. Nebo jinde. Ale nechte mě s tímto bijícím srdcem, s touhle bytostí vlastnící tu nejkrásnější mezeru mezi zuby. Nechte mě s Jediným kdekoliv (protože přeci domov není jen to místo od kterého máme klíče)

Všimli jste si, jak obilí krásně šustí?
(a kolik může mít bílá odstínů?)

spadlé řasy

 Ach! Ležení v trávě. Tolik mi to chybělo. A tolik tryskáčů (nebo letadel?) na obloze. Bílé čáry, které možná plní přání, alespoň některá (ráda v něco věřím). A padající a létající řasy (co když odlétla do jídla?).

Cítím se tak zamilovaně. Já jsem. 

Chtěla bych
se nebát v lese po tom, co něco zašustí
konečně přijmout sama sebe
napsat zase nějaký dlouhý seznam na papír

Není kouzelné najít v Kerouacově Na cestě pohled z cest? Z Norska, adresován někomu cizímu před dvěma lety. Cítím se teď jako Amelie z Montmartru, když objevila krabičku z dětství ve své koupelně. Měla bych ho na tu adresu zaslat? Třeba pohled postrádají.
Chci být Amelií. Chci být  Amelií po závěrečných titulcích z filmu, jen sběrače útržků fotografií nahradit mým Petrem.

To bude tak nádherné léto mezi rmeny, lesy, poli a loukami. Pohlazení stébel trávy mísící se s pohlazeními bříšky prstů, vlasy v obličeji a rty ve vlasech (to už je tak dávno co jsem dostávala zdánlivě neslyšené polibky, tak roztomilé. často si o ně požádám), zavřené oči a přání.
Až na 10 dnů. Až na 10 dnů to vypadá, že bude vše jako ten nejkrásnější víkend dokola a dokola. Znovu a znovu.

loučící úsměv

PS: 1. července v MeetFactory?

klubíčka

pomalu tu končí sítě
a víkend
(ta písnička. hrála v ten nejsmutnější a zároveň nejkrásnější moment. krásný smutný den)

Víte, tento víkend si chci uchovat někde v krabičce a pořád a pořád se k němu vracet.
Vypsaná Fixa byla tak skvělá! Po šesté zničena davem, poprvé v bezpečném objetí. Byla mi věnována píseň díky Jedinému a já měla pocit, že mohu nechat své tělo volně padat kamkoli, protože jsem se cítila tak šťastná a volná a v bezpečí.
Ještě nemáme piknikový koš, ale to nebránilo tomu, aby nám bylo krásně u přehrady, s jahodami a banány (a také čajem od vedle). Mentolové šaty, teploučko v zimě a 14 tisíc věcí.

Ty nejkrásnější narozeniny! Ne mé. Ale na tom nezáleží.
(chci být zase v klubíčku)

(x)

Blogger trochu zničil poslední fotografii

ve vzduchu je jaro a v břiše radostný pocit

Je mi krásně!
Musím to rychle sdělit, snad to tím nezruším. Poslouchám Vypsanou Fixu, mám ze sebe dnes hezký pocit a cítím že přichází moc krásné věci. Vlastně to i vím.
mám chuť se rozletět na tisíc kousků a spadnout na všechny mé blízké co štěstí necítí .
A nebo prostě jen..poletovat nad mořem v Nizozemském Haagu nebo nad Montmartrem v Paříži.

Krása. Nesmírná.
Za 21 dnů pocítím po více než roce (ach, smutné, tak dlouho!) atmosféru koncertu Fixy, poprvé v milovaném objetí. Ach, bude to tak krásné, tak moc mě naplňuje ta hudba, i když se tomu občas divím. ..nikdy mě neopustila. A taky mě naplňuje to objetí a.. myslíte, že se tam rozletím na ty kousky?
A ani si nemyslím, že opustí. Už jen týden do nového alba! Těším se.

Chce se mi strašně plakat. radostí. A možná trošku smutkem , že mě tahle nálada brzy přejde, ale třeba taky ne. Nesmím myslet černě. Musím myslet na slova co mi řekla B. a nebát se ničeho, milovat se a doufat, že se začnou milovat i lidé kolem mně.

Je to sprint a boj a žádnej maraton,
poslední skok přes rododenron.
(Mám chuť shodit oděv, skákat před rododendrony a nebát se. Milovat sebe a všechno kolem.)

Jsme klub čtenářů Kundery. A taky tahle fotka má být vtipná. ahoj.

Znáte takový ten nervózní pocit co vám probíhá celým tělem? Mám ho teď, jen vím, že nejsem nervózní.

Ale šťastná.

objetí všem!!