palačinky s džemem

Hrozně mě děsí srázy a okraje skal. A volné pády. Kdysi jsem si říkala, že volný pád musí být magický, teď ne. Točí se mi z toho hlava, jen na to pomyslím.
Byli jsme na krásném výletě. Možná byla zem až moc chladná a možná neumím jistě sestupovat po suchých listech. Ale bylo to krásné- potkat ovce, čistou přírodu a studené kameny.

Mám hroznou touhu cestovat, úplná wanderlust. Úplně pryč, třeba na Island. Víte, jak to musí být kouzelné místo? Možná není a je to stejné jako tady. Ale nechávám se snít. Snít o věcech. Horách a srnkách, které budou přebíhat cesty jako ty, co jsme potkali v úterý. Byl to nádherný moment, k zastavení dechu a tlukotu srdce. Ale po tom momentu ve mně zbyl už jen strach. A přitom to byly tak jemné srnky, co se nejprve rozhlédly a pak ladně přeběhly lesní cestičku. byly tak blízko!

Jaký to byl smutný pohled na trávníky poseté odkvetlými pampeliškami ( u nás se tomu říká dědečci, u nich padáčky. jak u vás?) a jaký to byl smutný pocit poslouchat při odjezdu tu samou hudbu, co jsem poslouchala, když jsem s nadšeným bušením srdce přijížděla padnout kolem krku mému jelínkovi.

(první fotografie od Milovaného)

maličkosti

Baletky mě trochu děsí. Je jich hodně u sebe a jsou všechny stejné. Stejně dokonalé. Stejně dokonalé pohyby a krásná těla. Vždycky mě zajímalo jaká bych byla kdybych byla odmala baletkou. Co by teď bylo. Jak moc velkou dokonalost bych v sobě měla (a stejně je hezké, když ji ve vás někdo vidí, i když prostě víte, že nemá pravdu).

Deky, peřiny, svetry, kakao, jemnost každého pohybu a lovely písničky. One day. Dny se zdají poslední dobou delší než obvykle a přece docela rychle ubíhají.

Viděli jste akustický koncert Vypsané Fixy? Přála bych si, abych tam byla. Náhrada za unplugged koncert Nirvany, na který bych zašla jako první, kdybych mohla cestovat v čase.

Jednou si dáme společně můj nejoblíbenější čokoládový dort a nevylezeme z peřin celý den. Venku bude tiše padat sníh a čas bude zastaven.

Občas si vzpomenu na tu osamělou lavičku v jedné Pražské uličce. Příště se na ni posadíme. Ano.

uleťme

Asi před třemi lety jsem si řekla, že si Malého prince přečtu někdy znovu a třeba se mi bude líbit jinak. Udělám to. Teď.
Jsem myšlenkami jinde. Myšlenkami ztracená v tom objetí (cítím bezpečí) a v okamžicích, co se nestaly. Zatím. Jednou prostě ujedeme. V tichu. Do ticha ještě většího. Společně.

A Arcade Fire vydají novou desku, ach! x
Chtěla jsem něco říct a zapomněla co.
(jste také tak moc unaveni?)
Ale jsem šťastná. Odvažuji si říct, že ano.

dear?

Tohle byly mé letní radosti. Jaké byly vaše? 

(Prosím, vyprávějte mi o svých zážitcích.)

ticho, pokoj, klid, byt a nejasno

A až přijedete, můžeme společně hledat čtyřlístky (nikdy jsem asi žádný nenašla), jíst spousty jahod, běžet ruku v ruce a nechat víno vstoupit do našich hlav. A taky fotit spousty fotek a uchovat do nich všechno co jsme cítili. 

Tak nějak si totiž představuji léto.

Objevuje se spousta nových lidí a červenec začíná. Prosím, ať je stejně tak milý jako květiny ze svetrů.

Byli u nás MIDI Lidi.

toto je zkouška

naživo jsou neskuteční a stojí to za to, opravdu.

Chci si pamatovat každý den léta. Chci si přečíst spousty knih v záři slunce a nechci být ani na chvíli smutná. Tak. 

rien á dire

skoro úplné rien. (ach, francouzštino!)

stýská se mi po věcech co jsem nikdy neměla a po věcech co mohly být.
soupir, sigh, povzdech.
a what if  (?)

a jaké to asi bude až s někým uteču? pryč. společně. ztracené děti, jako postavy ze starých románů. jednoho dne. s prázdnými obaly od vinylových desek a pětkrát přečtenými knihami. za ruce. přes louže. ale nevím, komu se bude kdy chtít utíkat.
déšť je krásný
ale už stačí

 (květiny pro Jenny, protože je má ráda a aby nebyla smutná anymore!)

 zase.

again.

nouveau.

(oh, hi, Courtney! nice to hear ya again.)

.

A okvětní lístky padaly. A padaly. (a poté jsme to celé přetočili na začátek.)

Praha by bývala snová, ale když mně se vždycky přihodí něco, co mé hezké pocity pokazí. ohwellwhatevernevermind
A jednou se všichni sejdeme, budeme pít drahé bílé víno a cítit se elegantně stejně jako postavy v Great Gatsby (kniha byla fajn!). Červené rtěnky na světlých napudrovaných obličejích a pohledy mužů jaké si každá žena přeje. A praskavý zvuk Velvet Underground z vinylu. Ano, to všechno.

Šaty s mašlí a kafe s mámou. Milé vyhlídky pro nejbližší dny a zpívání si nahlas na ulici, i když jdu sama.
(a změna zdi na mě působí jako otevření nové životní kapitoly. ahoj, nové začátky!)

A tak. Začíná léto, kdy je hezké ležet v trávě a pohlazení ve vlasech jsou jako písničky od Simona&Garfunkela (jsou tak něžné a milé! přesně tak si pohlazení představuji. achjo. kde jsou.)

A v MeetFactory mají moc milou výtvarnou instalaci jednoho holandského umělce a zajímavou výstavu. Měli byste si tam zajít, pokud máte možnost!)
A dala bych si jahody. Zase.

květiny

Na louce pleteme věnce z pampelišek a posloucháme Lanu Del Rey, jíme jahody s Nutellou a fotíme analogovými fotoaparáty. Tančíme bosy (i když to neumíme) a nevíme kolik je hodin, protože čas neexistuje. 

Přes den se radši soustředím na vymýšlení skvělých okamžiků (které jednou uskutečním!) než abych se soustředila na realitu, a je to lepší, cítím tak slunce. S mými školními výsledky to jde asi trošku do háje, ale nevím, nějak mi na tom nezáleží.

Baví mě dívat se na Freaks and Geeks (nemusím nad tím moc přemýšlet a Sam dělá skvělé pokřivené výrazy) a zasekla jsem se ve čtení (nějaké slabé čtecí období, achjo). A venku je stále světlo a to jsou už přesně tři minuty po osmé hodině. No není život zase jednou hezký? (je.)

Usmívám se, i když nemám ráda jak vypadá můj úsměv (a nedokážu si představit, jak bych vypadala jako blondýnka).

A objevuju spousty nepřemýšlecích písniček, děkuju last.fm!

-

A jednou
jednou odejdeme k moři
nemusí být léto, na tom nezáleží, stačí jen šumení kolem
nebo pojedeme do Paříže jen tak sedět pod Eiffelovku, každý si vezmeme zápisníky a budeme kreslit naše obličeje
a nebo se vydáme na Glastonbury a navzájem se sobě ztratíme.

(vážně bych chtěla v životě dělat takové věci se všemi milými lidmi na které jsem kdy narazila.)

můj oblíbený kus papíru

Máte taky kapely, které máte rádi už jen kvůli jejich názvu? Třeba Bleeding Knees Club je strašně moc lovely název. Nebo Wild Nothing, ten je šíleně nekonečný. A nebo Sonic Youth, ten hezky zní.
A tenhle playlist, nějak tak se teď cítím (pokud mi do toho něco zrovna nevleze a odejde mi veškeré slunce..  protože Lana sice říkala Don’t trust anyone, ale já jsem ji neposlechla)