20.10.16

ťuk

všechno tak trochu svírá a já bych často chtěla vonět jako pudr, být jednoduchá a mít ty nejrovnější vlasy na světě
špatně se mi v sobě čte a ještě hůř se mi píše, ale uklidňuje mě pohled ven z okna vlaku, kdy je všechno zlaté a i když podzim utíká (doslova) a je jen předzvěstí kruté zimy, je vlídný a příroda objímá

někdy žiju trochu moc v nostalgii a snažím se přijmout, že už mi 16 dlouho nebylo a nikdy nebude


 prohlížení nových vyvolaných fotek je už docela rituál, tohle je moment z moravského krasu

1 komentář:

  1. najednou mám na Česko úplně jiný pohled, chtěla bych ho procestovat úplně celé.
    ten nápis Z NIČEHO NIC na poslední fotce!
    uklidňující.

    (a úplně stejně cítím tu věkovou zvláštnost. mně pořád připadá, že je mi 17. kdy se stalo, že už mi není ani náct?)

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova