07.08.19

~*

Občas se sem kouknu.
Kouknu se, jak jsem se cítila před rokem, před třemi lety, kdysi. Kdysi, když Lucie byla úplně jiná holka, trošku cizí, trošku moc a trošku málo. Jsem ráda, kde jsem teď.

Je mi tak dobře, až o tom nedokážu psát. Dobře tím způsobem, že je ve mně tak akorát klidu a tak akorát energie a pohybu. Spím teď radši než tančím a je to v pořádku, osmnáct mi už hodně dlouho nebylo a nikdy nebude. A nikdy nebylo líp.

Myslím, že už si tohle nikdo nepřečte (je škoda, že je období blogování pryč a můžeme si nad tím stýskat zas a znovu a nikdy to už nemůže být jako dřív - a je to v pořádku) a asi proto je to takový zen sem něco psát. I když to zní tak podobně jako kdysi, na víc se asi nezmůžu, asi ani nechci. Čím jsem starší, tím si toho víc nechávám pro sebe a ty správné lidi kolem mě.

Pár dnů zpátky jsme se s vínem v hlavě decentně dojali k pláči a šli spát do naší postele.

Kdyby něco, jsem kdekoli. Fakt.

moje nejoblíbenější bizarní výloha přes analog
a takhle je mi nejlíp
~

3 komentáře:

  1. A já sem občas stále zajdu. Taktéž jsem jinde, jak ráda bych psala, ale už to nějak nejde. Nicméně tyhle blogové chvilky mi občas velmi chybí. Sleduji tvůj instagram, ale tam není nic opravdové, chybí mi číst pocity.

    OdpovědětVymazat
  2. Je zaujímavé čítať si svoje staré články a vidieť, ako sa človek v priebehu času mení...občas mi chýbajú tie staré časy, ale občas som rada tam, kde som...hm :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kdyby ses někdy, kdykoliv rozhodla psát dál, máš v internetovém světě stále několik věrných duší, které za tvými slovy a fotkami někdy zavítají. Nikomu už nám asi není osmnáct, ale to přeci nevadí .)

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova