27.11.16

dějství X., obraz VII.

slunce se dnes vplétalo mezi vlasy a studený vzduch zalézal hluboko pod kabáty a štípal, tím se listopad loučí

Někdy se málo poslouchám, jindy se přehlušuji, nic není jisté (bylo vlastně někdy?). Peřiny vypadají jako velká pohoří. Splynout s matrací, splynout se stromy (co všechno ukrývají?), splynout s prachem, splynout s nimi, splynout se mnou.
Jsem bojovníkem proti nostalgii a bojovníkem za lívance k snídani, s pomerančem a skořicí. Před několika lety jsem četla knihu o dívce s pomeranči, pamatuji se, že byla hrozně milá a jednou si ji chci přečíst znovu.
šípky jsou jako korálky

Někde uvnitř se snažím hledat (něco), abych to potom všechno vložila do fotografií a drobných obrázků, ale mnohdy je skořápka tak pevná, že nelze prorazit.


3 komentáře:

  1. !! tolik se snažím někde uvnitř najít něco a z toho tvořit
    nikdy jsem si nemyslela, že je to tak těžké
    krásné fotky

    OdpovědětVymazat
  2. Vím,že jsi se vrátila na blog už dříve ale já si toho všimla nedávno a jsem zas tak neskutečně ráda a plná tvé inspirace! tvé fotky a texty jsou prostě ♥.

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova