< ty

venku je možná déle světlo
ale já stejně pořád často zhasínám a rozsvítit bývá těžké.

včera to bylo 74 let, co odešla Virginia

ať už je středa
(život je tak často samé ať a kéž)

pofoukej mi prosím bolavá bříška prstů a mokré řasy

pobřeží

První jarní den se sluncem ve vlasech a lehkým větříkem pod svetrem. Devatenácté narozeniny Vesmíru a Kafka (na pobřeží, vlastně.).
Piknik. Pique-nique. První letos!

Miluji překvapení. Ať už ta, která jsou připravována pro mě, tak i ta, která tvořím já.
Mám nový nejoblíbenější den. Skutečný. Poobědvali jsme u přehrady a jeli se koukat na Beatles do kina. Před plátnem sedělo dohromady s námi šest lidí a Hard Day's Night mi v hlavě hrálo ještě před chvílí.

Přála bych si jít na Jeden svět, ale nechci sama. Chodíte hodně sami na místa a události?

Sedět s tebou na kávě a koukat se na tebe.
Sedět s tebou v kině a cítit jak hřeješ.
Ležet s tebou doma v posteli a slyšet jak dýcháš.

Náměstí bude brzy psát příběhy. Před kavárnami se objeví stoly a židle, ve vzduchu bude poletovat více družných hovorů, rozvoní se ovoce a slunce za pár měsíců bude zase kreslit pihy na tváře.

ženská hudebnice & francouzština (ach)

(zapomenutá práce)

valčík a rudé rty na skleničce

Milý večer s rudými rty a vínem, proměnlivými náladami přebíjenými radostí (z tebe) a zmrzlinovým dortem (zmrzlina mi nechutná, ale! tohle bylo tak moc dobré.) Cítit se na chvíli krásnou je skvělé, ale ještě skvělejší je cítit všechnu krásu tvoji.

Opět mi společnost dělá Holden Caufield. Kam mizí kachničky z jezírka, když začne zima a voda zamrzá? Kdo chytá v žitě je tak skvělá kniha. A všechny knihy by měly mít takové obaly jako má anglické vydání, které každý den alespoň na chvíli držím v ruce. Jednoduchost je opravdu krása. 

Snad se brzy shledám s J., kéž bychom mohly jít jen tak do kina nebo na snídani nebo jen kamkoliv. Vzdálenosti mě dělí od tolika milých srdcí.

Někdy je vše tak složité, že si přeji být jen v klubíčku. A nebo u tebe a zase si vařit tak milou večeři a pustit si dvacet minut z Bláznivého Petříčka a necítit se provinile, že ses na to koukal vlastně jen kvůli mně. 

(po půl roce fotografie do souboru self)