pobřeží

První jarní den se sluncem ve vlasech a lehkým větříkem pod svetrem. Devatenácté narozeniny Vesmíru a Kafka (na pobřeží, vlastně.).
Piknik. Pique-nique. První letos!

Miluji překvapení. Ať už ta, která jsou připravována pro mě, tak i ta, která tvořím já.
Mám nový nejoblíbenější den. Skutečný. Poobědvali jsme u přehrady a jeli se koukat na Beatles do kina. Před plátnem sedělo dohromady s námi šest lidí a Hard Day's Night mi v hlavě hrálo ještě před chvílí.

Přála bych si jít na Jeden svět, ale nechci sama. Chodíte hodně sami na místa a události?

Sedět s tebou na kávě a koukat se na tebe.
Sedět s tebou v kině a cítit jak hřeješ.
Ležet s tebou doma v posteli a slyšet jak dýcháš.

Náměstí bude brzy psát příběhy. Před kavárnami se objeví stoly a židle, ve vzduchu bude poletovat více družných hovorů, rozvoní se ovoce a slunce za pár měsíců bude zase kreslit pihy na tváře.

ženská hudebnice & francouzština (ach)

(zapomenutá práce)