11.10.15

zahrada

Tolik rozličných pocitů se obtížně skládá do jednoho celku, stejně jako několik desítek tak rozdílných duší (člověk stále čeká, že vše bude jednou propojeno, ale ono není a už je pozdě.)
Líbí se mi, když mě někdo oslovuje jménem, ale nesmí to být Lucko. Lucko! LUCKO!

Podzimní pikniky, ach. Zkuste to. Dokud nebude moc velká zima. Sedněte si s kapsami plnými kaštanů na krásné místo a pijte horký čaj z termosky a zachumlejte se do svetrů nebo náruče nebo do vzpomínek, kdy vám bylo hezky.

Z Prahy se občas stává malé místečko. Potkala jsem J. náhodně na ulici a to jsem nikdy nevěřila, že by se to stalo. Žiji z takových okamžiků.
Sedět na víně a nemuset nic. Sedět na kávě a nemuset nic. Jíst jablečný koláč a nemuset nic, navíc v příjemné společnosti, je Klid. Ale jen na chvíli. Po Klidu bývá bouřka a úzkost a pak to zase odejde a tak pořád dokola, nic není permanentní.

Vysoké budovy mě nepřestanou nikdy ohromovat a samota děsit a těšit zároveň.

fotografie se mnou fotil drahý Petr

6 komentářů:

  1. Krásně poskládané fotky. A kaštany! Bez kapes s nimi nevycházím z domu, cestou ať jdu kam jdu musím svírat alespoň tři v pěstičce pro štěstí a aby mi daly sílu.
    Ať se máš krásně a užiješ si spoustu pikniků!

    OdpovědětVymazat
  2. jéjéjé
    největší náhoda ze všech – (přesto mě stále mrzí mé komunikační selhání)

    OdpovědětVymazat
  3. To je moc krásné, to Všechno co píšeš. Tak dlouho tě sleduji a čtu tvé řádky krásných slov.. Moc se mi líbí tvůj pohled na svět :)

    OdpovědětVymazat
  4. Popravdě, podzimní piknik zní krásně, nikdy by mě nenapadlo si ho udělat, ale možná někoho přemluvím :). A ta animace vody...takové uklidňující.

    OdpovědětVymazat
  5. Docela nedávno jsem objevila Tvůj blog! (a celý ho přečetla)
    Tolik nádherných slov plných pohlazení, děkuju.

    OdpovědětVymazat
  6. Anoo, dát si koláč a nedělat nic, tak to mám nejradši! Tvoje fotky jsou boží :))

    OdpovědětVymazat

Těší mě vaše slova