holoubek diamantový

Květen končí a já mám v sobě spousty radosti (z tebe) a tolik úzkosti zároveň (ze mě). Ale! Slunce už hřeje a brzy bude počasí na ty květované šaty a noční uličky a chodníky budou rozpálené a mé rty budou hořet ještě víc.

Všechno je tak rychlé. Slova, co byla napsána před čtyřmi lety se zdají tak ohavná a pocity před třemi dvěma lety tak cizí. Ale poslední dobou to někdy vypadá, že se vše zastauje. Občas je to dobře, občas hrozně moc špatně.

Najednou mi zase vadí být déle o samotě.
(ale na jak dlouho?)

holoubci při obrovských teplech vcházejí na horký písek, zvedají křídla a nechávají  působit sluneční paprsky na celé jejich tělo.