ploužák proti všem přízrakům

kameny
a oceány v těle
se znenadání objevují (jak jen to je občas jednoduché). všechno těžkne a třese okolím a já přemýšlím, zda to ti lidé na nádraží, co stojí kolem, někdy mají také. je jich taková spousta, kolik životů tudy projde a kolik toho možná mají společného.

Potřebuji vždy zahřát
a dostat tulipán, ten nejkrásnější od Nejkrásnějšího.

Jsem tak moc často taková, jaká jsem nikdy nechtěla být a tak moc často chci být schovaná v peřinách a změnit se na malé lišče.

Monikino kino je moc ádherná hudba! Taková čistá krása. Ta slečna tak příjemně zpívá a hudebně mě to celé tak nějak objímá, ve chvílích, kdy mám ruce tolik studené.

Bojím se, že je občas někdy něco občas až moc jednoduché (a že měl Hrabě pravdu, a opravdu se vše na světě neustále mění) a vše se může změnit během jediné sekundy, aniž by to kdokoliv byl očekával předem.

Ale venku už je více světla a první jarní slunce vše uklidní.

fragmenty