tymián

(no není tymián líbezné slovo?)

Čas plyne tak hrozně podivně. Dokážu zvládnout jen část z toho co chci a je mi smutno, že nestíhám právě ty nejmilejší věci jako je vaření si rýžové kaše ráno, psaní dopisů a dlouhých mailů nebo poslouchání hudby, která si zaslouží, aby byla poslouchána.

Miluji Kvílení od Ginsberga
"....kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro
                Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co
                den padaly na hlavu budíky."

Občas chci zase léto a dávat si rybízové pusy a probouzet se paprsky, občas se ale opravdu a upřímně těším na barevný podzim, kdy vše dostane zlatý odstín a na mě padne ta příjemná nostalgie a minulost nebude místo k smutnění, budou to prostě jen hezké vzpomínky, zalité tím zlatým sluncem dneška.

Víte, zdá se mi, že objevuji to pravé životní štěstí (nebo naplnění). Úsměvy, náhodná setkání a hlavně ta napsání od vás, když píšete jak vám dělám radost a mě to vždycky tak hřeje. A usmívám se. V duši. A celé mé tělo se směje, vím, že mám smysl. Že každý má smysl. Že jde vše navzájem ruku v ruce.

Občas mám chuť i po té době zastavovat náhodné lidi a říkat jim to, jak moc tě miluji.
(bláznivé, že?)

!