Baby went to Amsterdam, she put a little money into traveling, now it's so slow, so slow

(x)
Mám za sebou upršený týden v Holandských městech, nezbylo mi z něho moc míru v duši, jen další položka na seznamu míst, kde bych moc ráda pár let žila. A těžko se o tom týdnu vypráví, nikdy nevím co odpovědět na otázku "jak bylo?".
Je krásné jezdit na starém kole a ještě krásnější vidět tolik takových kol pohromadě. Je zvláštní míjet všechny ty spousty zajímavých lidí a cítit se jako bych k nim patřila. (Zamilovávání se do kolemjdoucích mi jde stále perfektně.)
A je úžasné vidět moře mimo letní sezónu. Slyšet jak vlny šumí, malovat do písku, pozorovat radost kolem a nechat vítr hrát si s mými vlasy. Nevidět nic a zároveň vše. Byl to okamžik nekonečných pocitů. Okamžik, kdy hudba zněla tak jak nikde jinde.
Moc si přeji abych tam tenkrát zůstala. Navždycky. Holland, I love you!

Prosím, nechte mě pracovat v record storu! A dejte mi gramofon, děkuji.

(a je mi líto, že kvůli dešti nemám tolik fotek co bych chtěla. A že fotky nejsou takové jaké jsem si je představovala než jsem odletěla a byla chvíli Lucy in the sky with diamonds.)
A možná udělám tumblr nebo něco se zbylými fotkami, je toho moc! (A zároveň vlastně téměř nic.)

(Video točené v Amsterdamu. Přesně tak to tam vypadá, i za deště! /Ach ano Jaku, stále si tě chci vzít, neutečeš/)