Zavřít oči a nechat se unášet Beach House

Už to bude skoro tejden co jsem byla na Beach House v pražské MeetFactory.
Těžko se to popisuje slovy, nic takovýho jsem předtím ještě nezažila a ještě asi ani dlouho nezažiju.

Ta svatozář. Victoria je děsně inspirativní. Tím, jak si užívá hudbu, kterou vytváří.

Už jenom to být v MeetFacotry byl zážitek, nebyla jsem na stylovějším místě než bylo tohle.

Skoro celej koncert jsem měla zavřený oči. Udělalo mi nehoráznou radost, když jsem se ohlédla za sebe a tam stáli lidi co měli oči zavřený taky. Úžasný jak hudba dokonale spojuje. Točila se mi hlava, představovala jsem si, jaké by to bylo prohrábnout Victorii Legrand vlasy, protože je majitelkou snad těch nejkrásnějších a nejhustších vlasů pod sluncem. Její hlas se mi zarýval hluboko do mozku a její gesta jakoby naznačovala jakým směrem se mám v životě vydat. je můj novej duchovní vůdce.

A na tom koncertě se stal snad jeden z nejmagičtějších momentů. A já..jsem nic neudělala. nechala to odejít. Víc budeme litovat věcí, co jsme neudělali než udělali. Zapomněla jsem na to. Wish me luck, maybe it wasn't last chance.
(nechce se mi to vysvětlovat, je to i tak dost  složitý.)