sad eyes

Ne. Vůbec nic není v pohodě. A když myslím vůbec nic, myslím tim opravdu velké prázdno.

Černo černé. 

Cítím se provinile, že si pořád na něco stěžuji. Cítím se provinile, že mám potřebu být zlá. Cítím se provinile za to, že stále očekávám hezké konce. Cítím se provinile, že se zajímám o lidi, o které bych ani v nejmenším neměla.

Cítím se provinile, že vůbec existuju.

Vždycky jsem tuhle část Celesticy zbožňovala. Ale vůbec nechci abych nebyla hledána a nechána bez povšimnutí  pod vodou. I když, vlastně nevím co chci. Kdy už tohle všechno skončí?

You can’t disguise sad eyes 

Alespoň na jeden den, na jeden koncert, se chci proměnit v Alice Glass, mít její fialové vlasy, být jako utržená ze řetězu a přenést se do jiného světa, myslím, že ona to umí nejlépe ze všech na světě. Ne. Vím to.

Strašně moc se za tohle všechno omlouvám. Upřímně.