coffee and sweaters

Nejradši bych furt všechny fotila, ale málokdo nastavuje tvář mýmu objektivu. 

Vlastně málokdo nastavuje tvář jakýmukoliv objektivu.

Neříkám, že se strašně ráda fotím, ale proboha lidi, vždyť jste krásní.

A já tak šíleně ráda fotím lidi kolem sebe. Je v tom život. vzpomínky. Jednou budem staří a ty fotky budou jediný, co nám kromě tetování a tunelů v uších zbylo! :D

Dneska byl velmi, velmi vtipnej dějepis.

Máme takovýho malaýho stylovýho učitele. Dneska byl všem něčím naspeedovanej nebo co, přišel a začal do nás valit svou skvělou angličtinou. :D Museli jsme se usmívat a být happy as a lark (ha! umím nový slovní spojení!) a celkem nám, nebo alespoň mně, to zvedlo náladu.  Je super, jen škoda, že mě asi nesnáší -,- 

A dneska to prostě všechno bylo tak nějak skvělý.

V divadle po dlouhý době už celkem regulérní náplň práce, naše improvizační hry miluju!

A tak.

A prostě James Blake. Snad nejdivnější věc, co jsem za poslední dobu slyšela. Ale líbí se mi to. Vážně. (To vážně za větou mám z Kdo chytá v žitě. Snad nejlepší knížka, co jsem kdy četla. Asi před rokem. Bože, musím si ji přečíst zase znovu!)

A ten obal toho alba je skvělej. Udělat si takovou fotku už mám asi  tisíc let v plánu.

Trošku mi z té písničky hrabe a jsem z ní zmatená, ale je to sakra dobrý!

But I don't blame them.

Luca.

(Jo, ten ▲ ve jméně má být něco jako A. A Luca mi říká S. a další nejmilejší kamarádi z divadla. Zbožňuju je.)