přechody

je to vždycky tak zvláštní
naplno pocítit jak vše utíká a jak rychle se mění čísla v datech

Vánoce byly moc milé, plné dobrého jídla, vůně jablek se skořicí a většího tepla uvnitř. Světýlka v dětských očích a teplo tvého krku.

Zase prožívám poslední den roku a je mi tak hrozně zvláštně. Dávám něčemu sbohem nebo spíš vítám něco nového? A nebo jsou to jen čísla. Zase přijdou dny měkké jako objetí a studené jako slzy, zase strávím spousty hodin ve vlaku a budou to cesty smutné i veselé. Zase budu doufat v tolik věcí a že bude vše zase o mnoho lepší, protože mám pocit, že je pořád se čeho bát a pořád co zlepšovat.
(a pomohu)
(tobě)

Ale věřím, že to bude moc krásných 365 dní, že každý den přinese nějakou novou prostou radost a budeme se všichni usmívat.
Byli jste ke mně tak milí celý rok a já si vážím, že jste si četli má slova a psali krásná slova mně. Teplé a těsné objetí všem.

x

Tolik mě znáš.

V Praze bylo opět tak krásně, J. je skvělá a nakreslila nám nádherný obrázek. Proč je tak milá bytost tak moc daleko? Přála bych si, abychom se viděly častěji. A abych nemluvila tolik a vše by bylo tak překrásné. Chybí mi.
Chce to hodiny a hodiny v kavárnách, moc toho neříkat a pít čokoládovou kávu.

Mějte všichni moc líbezné Vánoce a každý další den!
x

tahle píseň toho má v sobě tak moc

cítím se (často) tak moc plná pláče, nejde to zastavit, vždycky se nějak povolí provázek a nedokážu s tím nic dělat

bolí to

jsou zvláštní večery, kdy v květech duše sténá

Před Vánoci to voní mandarinkami a vše mě více hřeje (i tak je mi občas neutišitelná zima, uvnitř).

Ach, galerie! Taková podivuhodná a úžasná místa. Během dvou týdnů jsem stihla dvě výstavy, což je na mé možnosti a zeměpisnou polohu moc úžasné a naplňuje mě to radostí.
Vídeň je překrásné místo, tak zvláštně hezky upravené a milé.
A taky - Olomouc! Nespočetněkrát jsem se v ní procházela a stejně mě nepřestává udivovat svou atmosférou. Je tak blízko a tak úžasná.


Chci ti dávat polibky na každém krásném místě, u každého krásného obrazu.
Chci bydlet v peřinovém království
a odjet na Island. (Poslední dobou na to místo tolik myslím, možná si ho až idealizuji, ale není země, kam bych jela raději.)

taková milá píseň!

les petites choses de la vie

Amelie je věčná!

Chci často chodit spát po obědě, číst a plést si cop.
Chci méně často bojovat s usínáním, kdy je peřina úkryt a spánek útěkem.

Popletla jsem (asi) zkoušky, setkání a dnes se mi nepovedl závin, ale zítra jedu do Vídně na Miróa a návštěva galerie se nedá poplést, že? Jak dlouho jsem nebyla na výstavě...

Nad postelí mi visí malá roztomilá světýlka, takové světlušky a už jsem vytáhla zimní bundu a snažím se ji mít ráda. Snažím se mít ráda sebe a taky se snažím odhodlat k upečení makronek. Těším se, až tě obdaruji a budeme opět tančit valčík v malém obýváku a plést to a smát se a těšit se z toho, že nás nedělí ledy a nejezdící vlaky a ... ať už je zase další pátek večer, bez sněhu a námrazy! Bez smutku a těch nekonečných pocitů opuštění a prázdna. Bez smajlíků a s opravdovými úsměvy a bijícími srdci v hrudích.

a stejně je na světě stále taková spousta prostých radostí a petites choses de la vie!
protože stále jsi
jen daleko, na chvíli
x