špatně se mi v sobě čte a ještě hůř se mi píše, ale uklidňuje mě pohled ven z okna vlaku, kdy je všechno zlaté a i když podzim utíká (doslova) a je jen předzvěstí kruté zimy, je vlídný a příroda objímá
někdy žiju trochu moc v nostalgii a snažím se přijmout, že už mi 16 dlouho nebylo a nikdy nebude
prohlížení nových vyvolaných fotek je už docela rituál, tohle je moment z moravského krasu