20.10.16

ťuk

všechno tak trochu svírá a já bych často chtěla vonět jako pudr, být jednoduchá a mít ty nejrovnější vlasy na světě
špatně se mi v sobě čte a ještě hůř se mi píše, ale uklidňuje mě pohled ven z okna vlaku, kdy je všechno zlaté a i když podzim utíká (doslova) a je jen předzvěstí kruté zimy, je vlídný a příroda objímá

někdy žiju trochu moc v nostalgii a snažím se přijmout, že už mi 16 dlouho nebylo a nikdy nebude


 prohlížení nových vyvolaných fotek je už docela rituál, tohle je moment z moravského krasu

02.10.16

nenápadně

poslední týden se stalo mnoho věcí - noví lidé, dny začínají a končí vždycky jinak, neznámo se pomalu (a nenápadně) vytrácí

Vařili jsme v noci s přáteli ovínění těstoviny (malá kuchyně pojala tolik lidí s velkou láskou), snídala jsem na balkoně (poslední paprsky babího léta) a snažím se co nejvíc obklopit francouzštinou, protože mi tolik chybí.
Je mi často smutno po bytostech, co jsou mi blízké, je mi smutno po přehradě a občas dokonce i po číslech a počtech, které jsem nedokázala vstřebat (tohle je zvláštní, nerozumím tomu proč).

nejradši bych všechno prožívala dvakrát, pro jistotu

nádhera
brzy budou na světě