2/90

Někdy se něco přeběhne tak rychle, že to celé prožíváte až zpětně, je to tak zvláštní pocit (stejně jako to, kolik lidí se může zajímat o to, co děláte, těžko se tomu věří).

Je důležité obklopovat se milými lidmi, voňavými svíčkami, jídlem, díky kterému se cítíte dobře a krásně znějícími slovy.

Možná, že žiji z momentů. Těch, kdy se životní linky opět sbíhají, kdy se v šeru na lavičce vracejí staré zítřky a když vím, že prožívám zkrátka něco hezkého a jednou se mi po tom bude stýskat.

Hodně mi toho chybí, ale taky hodně přebývá. Je to nekonečný kruh, ale tento školní rok vnímám jako přelomový. Neočekávám nic, to rozhodně ne, jen cítím, že se věci pohnou zase kupředu.

možná

podzim je pět kilo švestek a skořice

teenage riot

Září probíhá kolem, snažím se zachytit začátky podzimu a občas nevím, co přesně se ve mně děje.

Setkala jsem se s úžasnou vílou. Má hezké kolo, které cinká když přejíždí přes dlaždičky na náměstí, a taky v košíku toho kola vozí Kunderu. A říká báječné a to je moje oblíbené slovo, které však skoro není slyšet nahlas. tak milý den.

Náhody jsou vlastně na každém rohu a každý se zná s každým a vše se mění tak hrozně moc, jen to člověk pocítí až v moment, kdy se koukne pořádně zpátky. Do doby, kdy měl o čtyři nebo pět let méně, měl své rozpadlé hrdiny a jedna písnička od Sonic Youth byla takovou malou osobní revolucí.

Víno a ležení v trávě je nebe
a hledat v neznámém městě pozdě večer nádraží (a necítit úzkost) tak svobodné.

Moc se bojím středy, vernisáže mé první výstavy, snad vše dobře dopadne.