je báječné vstát v půl šesté ráno, nechat se hladit ranním vzduchem a dočíst u toho knihu a pak usmažit spousty palačinek (nezbyla ani jedna.) to je léto!
Teplo je sice nepřítelem, ale zpětně se na to zapomene, stejně tak i na špínu a žízeň. Foals byli vesmírným zážitkem. Spanish Sahara je pro mě tak důležitá, ani nevím proč, ale chtělo se mi z toho tak moc plakat (ani štěstím, ani smutkem. prostě jen tak, z té přenádhery.)
Koncert, kde se sedí na dece, pije víno a poslouchá milá a upřímná hudba , to je něco, co si člověk přeje zažívat častěji. A taky to, když se s tebou směji z plných plic, když dotek znamená hodně a když vím, že nemusíš nikam odjet.
V přítomnosti bychom se vůbec neměli snažit hledat minulost, to přeci vůbec nesouvisí a vše se rychle mění. Poslední den prázdnin byl tak moc milý a svobodný, po cestě domů jsem poslouchala King Krule a šla úplně jinou cestou než bylo v plánu a myslela jsem na to, jak je mi vlastně skvěle, jen se to občas musí přerůst běsy, aby to bylo pocítěno.
Dělá mi moc radost:
obdarovávat lidi, co mám ráda a
pít cider a nemluvit, jen poslouchat.
Cítit se součástí
alespoň na tu malinkou chvíli.
(první podzimní překvapení z Prakticy vyvolána!)