15.09.14

tymián

(no není tymián líbezné slovo?)

Čas plyne tak hrozně podivně. Dokážu zvládnout jen část z toho co chci a je mi smutno, že nestíhám právě ty nejmilejší věci jako je vaření si rýžové kaše ráno, psaní dopisů a dlouhých mailů nebo poslouchání hudby, která si zaslouží, aby byla poslouchána.

Miluji Kvílení od Ginsberga
"....kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro
                Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co
                den padaly na hlavu budíky."

Občas chci zase léto a dávat si rybízové pusy a probouzet se paprsky, občas se ale opravdu a upřímně těším na barevný podzim, kdy vše dostane zlatý odstín a na mě padne ta příjemná nostalgie a minulost nebude místo k smutnění, budou to prostě jen hezké vzpomínky, zalité tím zlatým sluncem dneška.

Víte, zdá se mi, že objevuji to pravé životní štěstí (nebo naplnění). Úsměvy, náhodná setkání a hlavně ta napsání od vás, když píšete jak vám dělám radost a mě to vždycky tak hřeje. A usmívám se. V duši. A celé mé tělo se směje, vím, že mám smysl. Že každý má smysl. Že jde vše navzájem ruku v ruce.

Občas mám chuť i po té době zastavovat náhodné lidi a říkat jim to, jak moc tě miluji.
(bláznivé, že?)



!

02.09.14

polibky na oční víčka

Ach jak byl konec prázdnin rychlý, náročný a i přes to všechno krásný!
Podílet se na tvorbě filmu je zajímavý zážitek
a sdílet teplo jedné peřiny je to největší potěšení.

Mé nové prosté radosti:
- porcelánové misky vystavené v komíncích v obchodě
- nepopsané sešity
- básně
- bylinkové čaje a brusinky
- líbezné zprávy
- chundelaté ponožky (radost znovuobjevená) a hrnky s puntíky (taktéž)

Umíš tak skvěle chytat mé slzy, pevně držet a líbat na oční víčka.

365 krát 24 hodin bezpečí. Čas protéká mezi prsty, ale v tomto případě se není ničeho bát. Nic nám neutíká.

Tak krásné to léto bylo. Toliko milých setkání (ahoj B., Es. a J.!), krásných pikniků (Mandarinko! Palačinko!), a jiných roztomilostí. Tak málo času na tolik plánů, ale svět nekončí ani zítra ani dnes. Léto skončilo, ale vždyť podzim je taky krásný.
Úsměv do každého dne
i když je to těžké
ale všude je štěstí
pod hrnky, ve svačině z domova a ve vzpomínkách na tebe
ne tvé řasy
které slyším když mrkáš.


(piště a nepřemýšlejte nad tím, pak jste to teprve vy)
(možná)



Pamatuji si, jak tahle píseň měla kdysi jen pár tisíc zhlédnutí
je krásné s ní zase začínat podzim