palačinky s džemem

Hrozně mě děsí srázy a okraje skal. A volné pády. Kdysi jsem si říkala, že volný pád musí být magický, teď ne. Točí se mi z toho hlava, jen na to pomyslím.
Byli jsme na krásném výletě. Možná byla zem až moc chladná a možná neumím jistě sestupovat po suchých listech. Ale bylo to krásné- potkat ovce, čistou přírodu a studené kameny.

Mám hroznou touhu cestovat, úplná wanderlust. Úplně pryč, třeba na Island. Víte, jak to musí být kouzelné místo? Možná není a je to stejné jako tady. Ale nechávám se snít. Snít o věcech. Horách a srnkách, které budou přebíhat cesty jako ty, co jsme potkali v úterý. Byl to nádherný moment, k zastavení dechu a tlukotu srdce. Ale po tom momentu ve mně zbyl už jen strach. A přitom to byly tak jemné srnky, co se nejprve rozhlédly a pak ladně přeběhly lesní cestičku. byly tak blízko!

Jaký to byl smutný pohled na trávníky poseté odkvetlými pampeliškami ( u nás se tomu říká dědečci, u nich padáčky. jak u vás?) a jaký to byl smutný pocit poslouchat při odjezdu tu samou hudbu, co jsem poslouchala, když jsem s nadšeným bušením srdce přijížděla padnout kolem krku mému jelínkovi.

(první fotografie od Milovaného)

ódauðleika

(prý je to nesmrtelnost islandsky, chci se naučit spousty slov jen tak pro radost, jen škoda, že nevěřím internetu)
Zobrazila jsem odloučení pomocí výstřižků ze starých časopisů, tak nějak cítím ty časy, kdy od sebe násilně odtrháváme rty a vzdalujeme se.
V sobotu byl moc milý den plný pampelišek, kamenů (co tvoří krásné jednoduché ač složité prostory), kouzelnosti B. a H. (je to taková křehká dívka a moc krásně se fotí, ráda poznávám nové lidi)
Je skvělé mít takovou kamarádku jako je B.! Ráda někoho oslovuji sedmikrásko. Těším se, až budeme v létě sedět spolu v parku a mít květinovou náladu.

Prázdniny budou krásné. Letní také, ale i ty velikonoční. Těším se, až se s mým jelínkem ztratíme do lesů, já budu laňkou či kolouškem. Chci jít jak nejdál to jde. Snad někam vylézt a cítit se osvobozená od starostí dole. Snad se prostě jen tak procházet a povídat si (už mu chci konečně povyprávět o pařížském metru). Nebo mlčet. Krásně mlčet. jak to spolu umíme.

květiny všem, objetí Barborce a polibky Jedinému.

Upletu si věneček!

ta písnička je pro mě krásou už pár let, vždycky se k ní tak ráda vracím

Víte, zase je všude spousta pampelišek. A sedmikrásek! To jsou snad nejhezčí květiny. Opravdu. Občas je mi líto je trhat (na věnečky nebo pro radost na stůl do vody)

Toužím po cestování, takovém tom dalekém. Společně nekonečně. Stále si představuji studené moře a pláž v Haagu a jaké by to bylo teď, s propletenými prsty a teplem náruče. Také toužím po dlouhých procházkách, po chození na boso v trávě, po polibcích na vysokých kopcích (a na mé louce, kde jsem si tolik představovala jaké by to bylo být tam spolu), po piknicích v příjemných parcích bez lidí a dnech co mají více než jen 24 hodin.

(Milovaný mě umí tak nádherně zachytit)

 přelet

and your eyes can make me swim

(Tak moc se těším na Chet Fakera na Barvy. Ach. S jeho hudbou mám(e) tolik spojeného)

S rozkvetlou větvičkou za uchem ("Řekni prosím ještě jednou slovo větvička, zní to tak roztomile!"), s jarem všude a tím očistným pocitem, že je vše v pořádku a budoucnost narůžovělá jako ty stromy. Škoda, že nedělní rána nezní moc jako Sunday Morning od Velvet Underground, protože vím, že už jen pár hodin, a  ujedu od největšího jara. Proto se těším na prázdniny - čas, dny a týdny nebudou vůbec existovat. Vše bude jen tak plout. A plout. Tiše a barevně.

Dlouho jsem nedělala ani palačinky ani lívance. Dlouho jsem neležela v trávě. Dlouho jsem se necítila tak volně jako právě uplynulý víkend. (dvě ze tří jsou špatně)

Čtu Hodiny, od Michaela Cunninghama, i když jsem už viděla film. Mám z toho chuť po dlouhé době číst Virginii. Stýská se mi.

A Nejmilovanější mě tak krásně zachycuje do fotografií a má tak nádherné myšlenky! X
A mám nové oblíbené místo!