čistě bílo

Když vidím čerstvě napadený neporušený sníh, je mi moc líto do něho vstoupit. Už jen kvůli té dokonalosti a bělosti třpytící se na slunci co moc nehřeje.
Jaké by to bylo následovat něčí sněhové stopy?

Připomíná mi to bílé zdi. Těším se, až se jednou přistěhujeme do nového bytu. Bilé prázdné stěny a prázdné místnosti budou jako otevření další životní etapy, jako prázdný papír, zatímco nad ním držíte štětec namočený v barvě. Od té chvíle se vše zase začne tvořit. Znovu, jinak.

V posledních dnech hodně myslím na léto a vysnívám si vše, co si přeji zažít. Uvidíme se na Barvách Ostravy? Ach, mám téměř chvějivý pocit, když na ty dva měsíce plné slunce a teplých noci myslím.
Ale snažím se hledat krásu i v zimě. Sníh mi přijde krásný, když je takhle čerstvý a čistý. Zkřehlost rukou a nosů vyléčí teplý čaj/svetr/objetí a zima přeci také nebude trvat věčně.
Domov není jen to místo, od kterého máme klíče.

našla jsem roztomilý recept na citronovo makové muffiny x

A Dillon zní jako ta mírná zima, co nás před pár dny opustila. Duben, MeetFactory, snad.

takový černobílý den

ruce mě hrozně mrzly, že jsem skoro nedokázala pohnout prsty. najednou, zničeho nic. občas mám i takové pocity. najednou.
zničeho nic.
(občas se cítím ještě menší. ne výškově, spíš menší ve mně.)

Je moc krásné kreslit milovaný obličej ve vlaku, když jeho majitel sedí vedle vás. Nechat linku dělat si co chce, nechat ji změnit svůj směr, když vlak cukne. Nechat vše odjíždět a zůstávat jen v tom nejkrásnějším. V té lince propisky co je skoro úplně svobodná a v tom nejbezpečnějším objetí na světě.

cestou z malého výletu do Prahy, před Vánoci roku 2013

listy (knih)

Pokračuji v Kunderovi, tentokrát Žert. Mám ze sebe radost. Čtu víc, dnes jsem si jen tak udělala pořádek v šuplících a zase jsem po dlouhé době malovala vodovkami do sketchbooku. Strašně ráda bych dělala i koláže, ale nemám co stříhat (jen mé vlasy, často na to mám chuť.).
Nejroztomileji a nejkrásněji (pokud jsem doma sama) se cítím v kožíškových ponožkách a velkém vytáhaném svetru. Jakoby mi to alespoň trošku nahradilo teplo objetí a teplo léta.
Moc chci kočku. Pořád. Nemohu.

Kdykoliv vidím něco krásného, mám chuť to vyfotit.
Kdykoliv čtu, mám chuť předčítat nahlas krásná slova.

Milý spící

(když mám zákaz ukázat nějakou fotografii světu, tak ji musím alespoň namalovat)

vůně

Vůně , která je něžná jako pohlazení a připomíná doteky nahé kůže. Zní jako staré něžné písně z vinylových desek a zvuky peřin když se převalujete v posteli. Ta vůně co mě dokáže rozplakat a o které jsem tu už mluvila nejméně jednou.
Vlastně se pořád opakuji.
Ve všem, hlavně v chybách a slzách. Už ne znovu.

Dny se vlečou neúnosně pomalu, ještě deset dní než budu zase v bezpečí. Nebudu chtít aby to pominulo, zase chci přemýšlet nad společným posnídáním a ranním sluncem přes žaluzie.
Snad bude leden ještě alespoň chvíli bez bílé pokrývky, moje tělo na to není nějak připraveno. Potřebuji zase květiny a světlo až do večera. taky energii a víc knih, do kterých se začtu a už je neodložím.
Jela jsem vlakem a na cestu svítilo takovéto zlatavé slunce těsně před západem. To jsou chvíle, kdy si říkám, že je svět nejkrásnějším místem ( jen je škoda, když si to v tu chvíli říkám sama, tak ta krása není úplná.)
u know

Valčík na rozloučenou od Kundery byl skvělý, navíc v kombinaci s citronovozázvorovým čajem (i když já zázvor moc nerada.)

Mějte krásnou druhou polovinu ledna! Utíká to, co?

Luna

Leden je skoro jako jaro, nemyslíte? Vůbec po sněhu netoužím. Toužím jen po tom abych neusínala při čtení a zase po dlouhé době něco dočetla, aby se dalo teleportovat a hlavně aby můj jediný zase v klidu spal. Co vám pomáhá, když nemůžete usnout?

Já se hodně propadám, když to nejde. S vínem i bez. Dolů, čím déle mám zavřené oči tak tím víc. Ale není to nic co by pomáhalo nebo co bych chtěla.

Jsem na sebe hrozně moc naštvaná, protože už nepíšu dopisy, několik dopisů mi tu leží bez odpovědi. Rozesmutňuji sama sebe tím co dělám a nedělám. Ach.

A moc ráda bych někoho z vás fotila.

Více lesních fotek na mé modrobílé stránce

Únor bude úplně skvělý!
Bombay Bicycle Club vydají nové album, budu mít zase asi seriálovou radost a započnu poslední nezletilý rok života.

Ať se máte jarně a krásně v celém roce!

přelom

Nenašla jsem znovu dětskou radost o Vánocích ani jsem ze nezbavila strachu se zvuku okolí při oslavách příchodu nového roku. Ale.. na tom nezáleží, světýlka svítí (ve mně, v nás.) a svetry pořád tak hezky hřejí!

Doufám, že jste měli krásné Vánoce. Měli?

Miluji kavárny, lovely odpoledne v Brně s lovely Jenny a světýlka. 

Domov je domovem tak dlouhou dobu jako nikdy jindy. Usínání, probouzení, usínání, probouzení. Pořád s tím věrně známým tlukotem srdce. Vedle. nechci aby něco muselo končit. Nemusí, přece.

Je kousek ode mě a vím, že nemiluji nic a nikoho více.

Mám tolik fotek co vám chci ukázat!

(nejenom tyhle)

Ta píseň!