utíká mi bunda a minuty jako vteřiny

Zítra jsou Vánoce a není mi zima ani smutno a prázdno.
Minulý rok mi bylo smutno a prázdno. A zima taky, protože sestra nepřetopila pokojíček tak jako dnes (nebo možná ano, ale nepamatuji se.). Cítím, že je vše v pořádku. V mikině co vypadá jako naše oblíbená obloha, s knihou od Kundery (máte rádi jeho tvorbu?) a všemi stisky rukou, někdy až moc pevnými, v nočních děsech.
Ale když já to nenajdu!
To uvidíš.

fotka se mnou od milého

můj rok starý zimní a předvánoční playlist

nevím!

sněžilo. první krásný sníh, protože byl tam na nejmilejším místě. Máte radost ze sněhu? 
Dny jsou moc krátké a všechno jakoby se dělo v takovém oparu a já nestíhala vše pořádně sledovat. Utíká to rychle, občas se to zpomalí. Občas se to zpomalí opravdu moc. Ale stejně se ani nenadějeme a budeme na dnešek vzpomínat se slovy "jaké to bylo před lety".

Taková rána míváme s milým. Krásně sněžilo. Poprvé a ne naposled.

prosincové jaro

Včerejší podvečer (to co bývalo v létě odpolednem je pro mě nyní v zimě podvečerem) mi připomínal spíše začátek jara, obloha hořela a slunce bylo zlaté a teplé.

Pokouším se číst Malého prince ve francouzštině, není to jednoduché, ale jsem zamilovaná do té řeči.
Prý jsem jako origami ptáčci! A voním. Po fialkách a skořici. Ve čtvrtek jsem tančila, zahalena v mentolových šatech, cítila jsem se jinak. Čistě a vznešeně, chvíli, když jsem se dívala jak za mnou vlaje sukně.

Skoro vůbec mi nepřipadá, že je prosince a Vánoce jsou blízko. Světýlka, svíčky a vůně skořice. Těším se na moje malé radosti s Vánoci spojené.
Přečtetě si Paní Bovaryovou od Flauberta, jsou tam moc krásné popisy.

fotografie creepers (značně ošoupaných) od milého