24.11.13

chci být zase tam kde se dveře špatně rozeznávají od zdí

Proč se mi chce pořád plakat, i když nemám důvod?
je to zvláštní a omlouvám se za to
a taky za to že neodepisuji včas. na dopisy a zprávy.

Chci se zase stočit do klubíčka a přečkat tak do čtvrtka (tento týden bude čtvrtek novým pátkem!) a aby sníh letos vůbec nepřišel, možná jen na Vánoce. Ta jedna jediná vůně se mi zachycuje do vlasů a cesty vlakem utíkají rychleji a rychleji.

děkuji

20.11.13

all i've got

Nevím, co mě naučilo mít radost z maličkostí víc- jestli Amelie z Montmartru nebo maličkosti samy. Stýská se mi, cítím se sama a jsem. Ale jen tady. (Už jen pár dní!)
Venku je narůžovělá obloha (Tedy, byla. Před chvílí, než zčernala. Je tma, zase.) a podobá se barvě mého květovaného povlečení. I to povlečení je on.
Každý tón kytary.
Každý nádech a výdech.


S mou láskou ke knihám jako předmětům je opravdu zvláštní číst e-knihu ze čtečky. Je tu snad někdo, kdo by ji upřednostňoval před tištěnými slovy?

17.11.13

klub přátel zatoulaných koček

crystal fighters v meetfactory byli parádní stejně jako najít při toulání se zatoulanou kočku

Vlastně ani nevím(e), kolik přesně je to kilometrů. Nezáleží na nich. Záleží jen na pocitech při probouzení se, obracení palačinek a pohledu na rozbíhající se nádraží přes okno vlaku.

12.11.13

Out on the sea we'd be forgiven

 Čas hrozně letí. Říkají to všichni a pořád. Já si to víc a víc uvědomuji. Zdá se, že je všechno pořád stejné, ale stačí se jen ohlédnout zpět, abyste viděli, jak se vše úplně změnilo. Vztahy, radosti, místa.
Před rokem jsem byla na Beach House, je to zvláštní. Tenkrát to bylo vše magické a taky jsem se moc těšila.
Těšívám se na věci méně. Poslední dobou je téměř vše hodně prázdné.
Do koho vrazím ve čtvrtek v MeetFactory na Crystal Fighters?

Pořád platí to, že s přeji jít s Victorií Legrand na čaj a sušenky a prohrábnout jí vlasy.

(fotka stará a fotka ještě starší)

10.11.13

občas

občas se je hezké
nechat slzy vsáknout
do té vůně
jedné jediné

Kniha Petr a Lucie je moc milá a krásná četba na jeden či dva osamělé večery. A mandarinky jsou úplné Vánoce!
Pohlaď mě řasy. Nechci odjet.
fialky!

04.11.13

A občas mi dojde, že vlastně téměř nikoho vůbec neznám

Vážně.
A kolik lidí zná mě? Uzavřu se trochu víc, pro jistotu, jako všichni, děsím se.
Až v pátek. Květované tapety (jednou) a kniha co je krásná (teď).

Pro ně to bude vždycky dobré. Ba bude to čím dál lepší, neboť v době, kdy štěstí je ve věku růstu, nejkrásnějším ze všech dnů je vždycky dnešek.
(Romain Rolland - Petr a Lucie, nejen kniha.)

Bojím se, že letos přijde zima moc brzy. Snad se zase neuchýlím k dlouhým nočním maratonům smutné hudby.

Vždycky je čas na xx album, kousnutí do rtu a kakao. Kakao je jedna z mých největších radostí poslední doby, i když není vůbec takové jako to jedno jediné. Jaké jsou vaše poslední radosti? Já vím, pořád se na něco ptám, ale když.. mám radost, když můžu zachytit takové malé kousky z Vás.

02.11.13

prší, Jamesi

Podzim doznívá, já ho vůbec nestihla zachytit. Tu barevnost. Nestihla jsem mu ukázat jak hezké je to u nás u kostela, když je všude žluto. příště
Pršavé dny, má studená chodidla a prázdnost peřin.
Právě jsem dopila čaj co chutná jako Vánoce. Těšíte se na ně? Já ani nevím, nemám dětskou radost a o Vánocích  se mi po ní stýská nejintenzivněji. To je smutné- Stýskání, všechno stýskání.
Stýská se vám?


My snad usmrceni padajícím stropem nebudeme. I když, to die by your side is such a heavenly way to die.
James Blake už je asi má podzimní a čajová klasika. Zařekla jsem se, že dokud nebudu mít Overgrown hmotně jako cd nebo vinyl, nepustím si ho. Ale bylo to silnější než já. Skvělé album! Moc.


Listopad začíná
(a zbývá 12 dní do Crystal Fighters v MeetFactory. Ach.)