pojď se se mnou nadechnout

můžeš mě i obejmout
projdeme se koupelnou x

Je to všechno smutně hezké a hezky smutné. A když se z třistadvacetisedmi kilometrů stanou centimetry je to krásné. Bezpečí a hodiny co utíkají jako minuty.
A taky jsem prožila asi nejkrásnější cestu vlakem. Jela jsem sama a naproti mě seděl nějaký muž s francouzsky psanou knihou a francouzským původem a mně to přišlo ani nevím proč tak nějak kouzelné. Česky neuměl, au révoir.  A taky jsem v tom vlaku četla jeden krásný dopis v krásné obálce co mi přišel společně s voňavým pytlíčkem čaje před pár dny. Děkuji!

Držení za ruce v tichu nahradí všechna slova.

srpen končí

a s ním i léto (které nebylo vůbec zbytečné. nakonec.)

sbohem.

Summer's almost gone

Jako každé prázdniny se zase ohlížím zpátky a zjišťuji, jak je to všechno rychle pryč. A jsem trochu zklamaná, z mého léta. Těším se na podzim.
Jimův hlas zní jako horké dny.

A opravdu potřebuji někoho fotit v květinách, ještě než léto úplně odejde. Potřebuji fotit někoho naprosto neznámého a obtahovat mu žíly modrým fixem. A chci poznat ještě někoho z vás. Jen tak. Než léto odejde. Achjo.

When Summer's gone, where will we be?

 

kýče

/ přál(a) bych si, abys byl(a) teď tady /

Qu'est ce que c'est pour vous le centre du monde?

pláču, že nemám kočku. hladila bych ji a vnímala to, jak přede.
Co je pro vás středem světa?
Láska?

Přišel mi krásný dopis a za pár dnů taky dopis z daleka.
Kéž by se můj život mohl přestěhovat do starých černobílých francouzských novo-vlnových filmů. Spousty cigaret, krásných vět a otázek, žen s rovnými na mikádo ostříhanými vlasy a muži s elegantními kabáty. A taky ty pařížské uličky. Chci tam zpátky a žít pár dnů jako někdo jiný. Jako okouzlující dívka, co v kavárně elegantně kouří jednu cigaretu za druhou. A čte.

Masculin, Féminin je krásný film od Jean-Luc Godarda. Strašně krásně se to poslouchá, ta francouzská slova a dlouhé rozhovory na jeden záběr.

Est-ce que vous pensez qu’on peut vivre tout seul, sans arrêt tout seul ?

?

ale tell me.. proč se ta hvězda tolik třepe?
je jí jen zima?
teplo bezpečí, to je ono.
to hledá.

proč pláču i z hezkých věcí? tell me.

čaj už vystydl.

radši mlčíme.
teď.

slyším jak dýcháš

praskliny

nechci být nemocná ve chvílích, kdy bych měla sdílet radost s nejmilejšími
a taky nevím, co chci
nikdy

poprvé jsem viděla padat hvězdy a bojím se, že jsem ten okamžik nevyužila správně
chtěla bych pít víno s člověkem s tmavýma očima a ještě tmavšími myšlenkami. ani nevím proč.

dlouho jsem nedostala žádný dopis

ty jsi překrásnost

 udělala jsem nové video. tak nějak...spontánně.
(a prý hřeším!)

vítr je odnáší do vlčích máků

koho vítr odnese?
proč jsou všichni buď moc daleko nebo až moc blízko?
nemá cenu brečet.

Už chci podzim. Nevadí mi ta  hrozná letní tepla ani nic takového. Prostě už jen potřebuji tu atmosféru, nosit svetry, poslouchat Interpol (protože zní na podzim nejlépe) a ... utápět se ve smutku a samotě, ale tak nějak hezky. Mezi padajícími listy a prvním studeným větrem.

Ale je krásné mít přátele co vám půjčují oblečení, aby vám nebyla zima. Je krásné mít přátele co se starají a vy jste schopni jim to věřit. Protože je milujete. (a některé chci prostě znovu-naleznout, i když jsem je svým chováním ztratila. ve poli vlčích máků)

(K Fixe se vždycky ráda vracím.)

(Potřebuju koncert. prosím. Rychle.)

(a taky pořádek ve všem v sobě. Prosím.)

(prosím)

skořápky

Jsem smutná z toho, že jsem od začátku léta nedočetla ani jednu knihu. (co se to děje?)
Jsem smutná z toho, že nejím a zároveň nepociťuji ani náznak hladu.
Jsem smutná z toho, že se nejde teleportovat. (to bych pak mohla obejmout ty správné lidi ve správnou chvíli)
Jsem smutná z toho, že jsem nejistá.
Víte, co čekat od sebe samých?
Já občas ne.

(Víte co si máte přát, když můžete? Třeba při sfoukávání svíček na dortu nebo když vám řasa spadne do tváře)

ano, stále je tu  Paní Dallowayová. Jsem jen něco za polovinou. Nedokážu se na knihy vůbec soustředit.

Ale pak jsem taky veselá, z toho, že... prostě jsem.

Je šikovný a zrzavý a jeho hlas připomíná Dohertyho.

hrdinové

Protože we can be heroes, just  for one day.
Jedno z těch krásných odpoledních, jeden z těch večerů a jedna z těch nocí u kterých si strašně moc přejete aby ta chvíle trvala věčně. Okamžiky mizí, ale tentokrát z toho nesmutním. Miluji Poníka x a Sweet Jane x. A miluji Still Life a Heroes hrající do tmy na autobusovém nádraží. A taky to krásné ticho. Kdy jen víme, že chceme mlčet a nic neříkat.
A ta dlouhá objetí co trvají a trvají a trvají.
Někdy chyťte někoho za ruku a běžte s ním po tmavé uličce a zpívejte si Love will tear us apart, tak jak to dělám já.
Pocit kompletnosti a úplnosti.
Je skvělé mít takové přátele.

A taky moment, když jsem vystoupila z autobusu ve městě, které nenávidím a kterému jsem nucena říkat domov. Bylo to jiné. Pouliční lampy nesvítily, byla jsem tu jen já, Ian Curtis a jeho hluboký hlas, hvězdy, které byly mimořádně krásné (ač jsem nikdy krásu hvězd moc neprožívala) a jedno projíždějící auto, jehož světla protrhly tu hlubokou a nekonečnou tmu.

Nerozumím tomu, že se směješ, když máš zároveň tak smutný oči.

tři sta dvacet sedm

A možná by bylo lepší, kdybych od teď nepromluvila už ani slovo. Jen psala na kusy papírů a na lidskou kůži. Kdybych byla mlčící, třeba bych se měla víc ráda.

A tichá setkání jsou milá. 

I když jsem unavená a šťastná jen takovým zvláštním způsobem.

(a příští článek bude stý!)

distance (sucks)
(a už zase mám strašně úzkostné pocity při poslechu Radiohead, chvíli tu nebyly a..vrátily se.)
(tak trochu padám, ale myslím, že mě bude chytat.)
(rozhodla jsem se věřit.)
( )

a miluju zvláštní videa a něžné pastelové barvy

Taky vám přijdou mezery mezi zuby hrozně lovely?

(mně ano.)

smítka

Je těžké opouštět místa. Opouštět místa plná květin, úsměvů, objetí a dlouhých nocí. Bylo to hezké, i když ne tak jako roky předchozí. Nic netrvá věčně. Utíkáme.
A ležíme v trávě.
Jen tak.
A je zvláštní slyšet potlesk, který patří vašemu dílu. Je to hezké, i když moc dobře víte, že tleskat když se setmí obraz je docela automatické.
srpen začíná.

Vždycky je kolem nás alespoň hrstka hezkých věcí, jenže jsou jako smítka prachu. Člověk si jich pořádně všimne až se slunečními paprsky.

Can you fall for someone you've never met?