24.07.13

pure

Playlisty stvořené kvůli mně, světlé pastelové barvy, lovely úsměvy a usychání vlasů na slunci jsou krásné věci.
Od zítřka jsem pryč, každý rok v ten týden zažívám tolik radosti. Snad moc neočekávám, protože všichni víme jak nás všechny expectations zabíjí.. A prosím, ať nejsem smutná. Protože na film campu nikdy smutná nejsem. 



a jsem zamilovaná do toho videa.

23.07.13

L’esprit de l’escalier

(=That feeling you get when you leave a conversation and think of all the things you should have said.)

Ne vždy spávám ve svém pokoji, často se dívám z oken autobusů  a vlaků, ale i přesto mi připadá jako bych se nehnula z místa. Vzdalujeme se (všichni) a mně se samota občas až nebezpečně moc líbí.
Noční čaje s Jane a Simonem&Garfunkelem x už jsou tak daleko, v létě čas hrozně rychle mizí. Je to tak rychlé. Tak děsivě rychlé. Chci vidět ještě tolik lidí, navštívit tolik míst! Bojím se, že vše nestihnu a podzim proto bude moc smutný a plný cobykdyby.
(A moc ráda bych poznala někoho úplně nového a šla s ním na čaj, i když je takové teplo. Nebo na jahody do parku. Bylo by to hezké, nebo ne?)


(Těším se na film camp, těším se na Ostravu s Eleanor a Dívkou s pihovatými rameny, těším se vlastně na každý příští den, protože jsem zvědavá co přijde. Jen škoda, že to těšení není vlastně vůbec výrazné, necítím téměř nic. Jen to vím, že se těším. Hloupé, že?)
Chci být zase dítětem.


   

20.07.13

l’appel du vide

l’appel du vide  = the unexplanaible desire to jump when on the edge of a cliff
/mám ráda nově naučená slovní spojení. a navíc francouzská!/

A v Praze může být občas jako v Paříži. Merci od neznámého muže na kole a spousta pouliční hudby. A taky je hezké, když jen tak odnikud hrají Beach House a vůbec mi nevadí, když mě bolí nohy z chození. Díky blogspotu za to, že mi přináší tak milé lidi do léta (nejen)



Bylo by hezké být baletkou, dát si čaj&sušenky s Keatonem Hensonem, kafe&cigára s Iggym a občas se proměnit v krabičku jahod.


13.07.13

třicet

Chci si nechat odjet všechny autobusy a číst Virginii. Paní Dallowayová je krásná a moc milá kniha, vím to, i když jsem teprve na padesáté stránce. Někdo kdo ji četl přede mnou v ní často podtrhával a občas kroužkoval slova (Proč je zakroužkováno slovo nenávist? Co ten člověk, který do té knihy psal dělá  dnes?) Mám z toho radost, ani nevím proč.
A mám na sobě svůj svetr s květinami a není mi teplo, i když je léto. Dnes je chladněji.

Jaké to asi bylo o prázdninách v roce 1983? Jaké byly ty okamžiky co jsou zachyceny na máminých a babiččiných starých fotografiích? Měli tenkrát všichni větší radost než mají lidé teď? Kolik dopisů kolovalo poštou v porovnání s dneškem? Občas bych chtěla být ta dívka v sukni, co si užívá léto roku 83 a netuší, co bude v létě za třicet let.
A občas přemýšlím, jestli mě vůbec někdo někdy postrádá.

až moc otázek. já vím.

10.07.13

je to hezké

Je to hezké, když víte, že je mezi vašimi přáteli minimálně jeden, se kterým se můžete cítit jako Lucy in the sky with diamonds alespoň na chvíli. díky Jane

A ráda se cítím ráno jako soundtrack k Submarine, přes den jako staré písně Lany Del Rey nebo Beatles (podle nálady) a přes noc jako ty od Washed Out nebo xxyyxx.
Chce to zase noční běhání po náměstí se zpíváním si Joy Division a spoustou světel.
A upřímných chvil. Tak jako na konci minulého léta. Vím, že už je teď všechno jinak, že jsme vyrostli, poznali spousty nových věcí a lidí, několikrát se zklamali a nejméně jednou se třásli štěstím (alespoň já) a minulé léto je jen malá součást našeho života co už je v dálce a nic z něho nevidíme, ale stejně se mi po tom stýská. Ale tak nějak.. hezky.

a chce to květiny
spousty květin a západů slunce na loukách.
(a taky méně přemýšlení.)

x

Namalujete mi někdo obrázky na tělo?

09.07.13

joie de vivre

alespoň na tu chvíli
na loukách
na oblíbených místech si představuji jaké by to bylo být tam s oblíbenými milými lidmi
třesu se štěstím zatímco ležím v trávě nebo běžím do kopce, jehož vrchol působí jako vrchol všeho
(všeho co je fajn.)
Bombay Bicycle Club a prázdný byt je hezká kombinace. A okna dokořán.
Don't stop waiting 'till you feel it all


A vypadá to,... jako bych se už smířila, se vším špatným, se všemy odchody. Tam někde, nahoře na kopci, co vypadá jako tapeta z Windowsů.

06.07.13

a v noci se vždycky vrátím k xx

některé stereotypy jsou totiž hezké a některé momenty prázdnější než bych očekávala

nalézání nových (asi) oblíbených míst, vůně lesních jahod ve vzduchu a nespočet pecek co zbyly po meruňkách.
moje léto zatím ve znamení tvoření filmu, fajn dnů a smutných večerů, zklamání a potěšení a zápisků v mém pseudo moleskinu, které mi tohle všechno jednou doufám připomenou.

Co cítíte když vstoupíte na svá oblíbená místa?
 Jednou vás vezmu na ty louky a pole, kde se slunce a nové album od Crystal Fighters zdá ještě hezčí.
pusu a objetí všem

 a Misha je strašně moc milý člověk a píše o mně krásné články. x

01.07.13

ticho, pokoj, klid, byt a nejasno

A až přijedete, můžeme společně hledat čtyřlístky (nikdy jsem asi žádný nenašla), jíst spousty jahod, běžet ruku v ruce a nechat víno vstoupit do našich hlav. A taky fotit spousty fotek a uchovat do nich všechno co jsme cítili. 
Tak nějak si totiž představuji léto.
Objevuje se spousta nových lidí a červenec začíná. Prosím, ať je stejně tak milý jako květiny ze svetrů.
Byli u nás MIDI Lidi.
toto je zkouška
naživo jsou neskuteční a stojí to za to, opravdu.

Chci si pamatovat každý den léta. Chci si přečíst spousty knih v záři slunce a nechci být ani na chvíli smutná. Tak.