rien á dire

skoro úplné rien. (ach, francouzštino!)

stýská se mi po věcech co jsem nikdy neměla a po věcech co mohly být.
soupir, sigh, povzdech.
a what if  (?)

a jaké to asi bude až s někým uteču? pryč. společně. ztracené děti, jako postavy ze starých románů. jednoho dne. s prázdnými obaly od vinylových desek a pětkrát přečtenými knihami. za ruce. přes louže. ale nevím, komu se bude kdy chtít utíkat.
déšť je krásný
ale už stačí

 (květiny pro Jenny, protože je má ráda a aby nebyla smutná anymore!)

 zase.

again.

nouveau.

(oh, hi, Courtney! nice to hear ya again.)

.

sing me to sleep

já a já se už spolu docela nesneseme

dvojité odrazy

(a jméno Tom Odell zní tak krásně.)
(prázdniny necítím)
.

ostrovy

ani nevíte jak jsou černá skla slunečních brýlí matoucí a mýdlové bubliny pomíjivé.
(teda..víte. já vím.)
Květinové věnce byly vždycky krásná věc a setkání s M. fajn moment.
a United Islands byly skvělé. Doufám, že jste si je užili tak jako já, nebo ještě víc.

Přála bych si být jako Princess Chelsea..na tu se snad přece ani nejde zlobit. (vždyť se na ni podívejte!)

tak moc milá hudba. We Were Evergreen. naprosté slunce ve mně. v tu chvíli.

Citizens!

a jinak prázdné bílé stěny
protože
.. to zase zmizelo.
C’est ma faute. Domeček z karet, skácený dolů.
a mně zbývá než se jen dost násilně loučit. a zvykat si, že je všechno jen na chvilku. vždycky. bez výjimky.
(a jestli slzami nasákne i léto, bude hodně smutný podzim.)
Je ne sais pas. Je ne sais pas rien.

+novýplaylistkterýjsemchtělaudělatuždlouho

(možná)

(vždycky něco napíšu a pak to zase smažu.)

(MeetFactory fotky, minulý týden)

Taky vás tak fascinují cigarety?
A s kým se jen tak úplně náhodně potkám na United Islands?

A kdo mě chytí?

ok.bye.
(Důležité je, že dnes je to přesně rok, co jsem najednou, zničeho nic, propadla Crystal Castles. Jedny z nejživějších vzpomínek, na ten moment, i když nebyl ničím jinak výjimečný. Od té doby jsem nic tak silného ve spojení s objevem nové hudby asi nezažila a možná už ani nikdy nezažiju. Možná že...uteklo vše. A že se některý věci stávají jen jednou za život .. a nikdy znovu.)
bojímse
acokdyžvšechnoneúmyslněničímachjoachne

(Ko)čičí

Není to nic světoborného, jen jsem chtěla, aby moje nálada za poslední dny zůstala někde zaznamenána (kdyby náhodou zmizela)
(prosím, nemiz.)

Potkala jsem kočky, chodila na boso v trávě i po silnici a i když jsem byla sama, necítila jsem se osaměle.

chci být kočkou. nebo alespoň kočku vlastnit. achjo.

snažím se.

a tak dál. dnes trip do Brna.

(proč pokaždé, když chci kreslit začnu očima a nic jiného mě dál nenapadne?)

(a dělejte si navzájem propisková tetování, je to lavly.)

lesní děti

U nás ve městě přetřeli přechod a na stromě u domu jsou první třešně.
a
dnes to bylo opravdu nejmilejší. děkuji.

sedmikrásky a téměř neprůsvitná okna (a taky emotivní momenty jako z amerických filmů. baví mě to.)
o tom se psát ale nesmí, ztratilo by se to.
pšt.

a nesmutním anymore
I guess

Ráda si zpívám Middle of the bed, jen tak. Bezdůvodně a  téměř neslyšně.

A okvětní lístky padaly. A padaly. (a poté jsme to celé přetočili na začátek.)

Praha by bývala snová, ale když mně se vždycky přihodí něco, co mé hezké pocity pokazí. ohwellwhatevernevermind
A jednou se všichni sejdeme, budeme pít drahé bílé víno a cítit se elegantně stejně jako postavy v Great Gatsby (kniha byla fajn!). Červené rtěnky na světlých napudrovaných obličejích a pohledy mužů jaké si každá žena přeje. A praskavý zvuk Velvet Underground z vinylu. Ano, to všechno.

Šaty s mašlí a kafe s mámou. Milé vyhlídky pro nejbližší dny a zpívání si nahlas na ulici, i když jdu sama.
(a změna zdi na mě působí jako otevření nové životní kapitoly. ahoj, nové začátky!)

A tak. Začíná léto, kdy je hezké ležet v trávě a pohlazení ve vlasech jsou jako písničky od Simona&Garfunkela (jsou tak něžné a milé! přesně tak si pohlazení představuji. achjo. kde jsou.)

A v MeetFactory mají moc milou výtvarnou instalaci jednoho holandského umělce a zajímavou výstavu. Měli byste si tam zajít, pokud máte možnost!)
A dala bych si jahody. Zase.

úklid

V pátek a celý víkend jsem v Praze. Ach. (a jestli někdo odsud potřebuje obejmout, můžu mu dát své malé-velké objetí a vyměnit pár slov)

Až se mě zase někdo zeptá "jak se máš?", asi prostě jen odpovím "Jsem Lucie" (protože moje změny nálad po minutách se jistě brzy stanou mou nejznámější vlastností.) A Drums jsou šíleně roztomilá hudba, připomínají mi minulé léto kdy jsem do nich byla tolik zamilovaná. 

Tiché konverzace s Ianem (mým nástěnným mužem s cigaretou), domácí účesy, chuť jahod i když jsem nejedla jahody, plány na léto a pozdrav pro L.!) (ahoj)

úklid Krabice (zámerně s velkým Ká) úklid v hlavě coming soon

 x x

PS: A ve 22:22 si dejte sluchátka do uší, něco si přejte a pusťte si můj noční playlist, pokud nebudete mít nic na práci. A buďte šťastní v delších časových intervalech než já! děkuju.

Domeček z karet

teplé bílé svetry, lavičková setkání, lihové fixy co voní po marcipánu, bláto na podrážkách, pohledy mimo poštovní schránky, neoprávněné (po)city a velké slzy kanoucí po obličeji.

a podivné rozmazaniny, x na rukou malované těmi lihovými fixy a ... je toho moc. (moc na mě)

♥

Když máte v sobě ten pocit, že se rozpadáte jako domečky z karet. (A že se rozpadají i ty domečky, co vlastně nikdy neexistovaly.)